neděle 18. ledna 2009

Ten NEJ vánoční dárek

Byl jsem nevrlý, už nejsem, díky mojí Aďuli :)

Při pohledu na ni jsem si totiž vzpomněl na Vánoce. Vánoce u nás probíhaly spokojně, v normálních mezích. Po návratu z Irska jsme hodně investovali a tak jsme se domluvili, že letos žádné dárky.

Proto jsem byl celý u vytržení, když mi Raďula po večeři předávala krabičku. No po rozbalení mě musela celého podpírat, ještě že jsem aspoň seděl :)

No uznejte sami:

Jak jsem se stal HODNĚ nevrlým...

Nejdříve ze všeho Vás všechny ale opět uvítám. Pauza byla veliká, snad se interval zveřejnění nebude opakovat :)

Od posledního se toho mnoho událo, snad to někdy popíšu. Nyní bych se rád zamyslel nad tématem dnešní doby. Asi to slovo ani nemusím použít a všichni víte o čem je řeč.

Nicméně dovolte malou úvahu. Nejsem v této věci zběhlý, takže jenom selským rozumem:
Státní aparát se zadlužuje každým rokem několika desítkami miliard korun ročně, a to už téměř 20 let. Jde o největší firmu v našem státě. Je dotována z kapes každého z nás.

Je ale na pořadu dne zamyslet se, jak funguje.



Pro ilustraci jenom pár slov o kvalitním firemním řízení - to by se mělo vést tak, aby každým rokem vznikal zisk. Chtěl bych vidět manažera, který by každým rokem šel do dluhu a mnul si přitom ruce, a zároveň si notoval jak je skvělý.

Ano, každičký sebemenší podnik, živnostník i komerční gigant jde do podnikání s cílem vydělat.

Co mě ovšem řádně štve je, že stát nikoliv. Ten si jde svou cestičkou, cestičkou "Já už tam nebudu až se něco stane". Žádný jiný důvod zadlužování mě bohužel nenapadá.

A co je na tom největší sranda? Všimnul jsem si toho až nyní, v době krize. Ony totiž státní instituce fungují na principu - tu máš peníze a jakmile je neutratíš do konce roku, příště už je nedostaneš. A tak se z největší firmy naší vlasti stává hladový vlk Obrovlk.

Na konci roku totiž zůstává v jednotlivých kasách několik troufám si říct miliard. Ony totiž standardní vánoční prémie magistrátů jsou okolo 15 tisíc korun! (Raději nepomýšlím co mají výš)

No a nyní malá matematika: Úředníků máme něco okolo sto tisic. Kdyby jenom polovina dostala oněch 15 tisíc, to máme TŘI ČTVRTĚ MILIARDY.

A co to jsou za peníze? To oni přeci ušetřili tak proč by si je vlastně nevyplatili...

Tak co? Už jste se stali taky nevrlými?

středa 17. září 2008

Rozlucka – aneb irska rozlucka bez Iru :o))

Nektere zvyky jsou v Irsku stejne jako v Cechach, hlavne ty, ktere se tykaji alkoholu :o))
Takze pokud nekdo odchazi z prace, tak se to stejne jako v Cechach jde poradne zapit.

A tak jsme s domluvili s holkama z prace (5 zenskych), ze si v sobotu vecer po praci vyrazime na drink.

Protoze jsem pracovala v male rodinne firme, cca 15 zamestnancu a se sefem jsme meli (mame) dobre vzahy, pozvali jsme samozrejme i sefa se sefkou (jsou to partneri, sefka -28 let, sef 33 let). Protoze v sobotu obvykle koncime v 5 hodin a dve kolegyne bydli cca 10km od hospudky, sraz byl domluveny az na 9 hodinu. V planu bylo jit na dobou veceri, pak nekde posedet na pivku a pak jit na discu tancovat.
Takze po praci obleknout , namalovat :o) (no vsak me znate, myslim rasenku:-) a huraaaa na akci. Prvni dylema samozrejme bylo co si obleknout :o) Tady totiz clovek musi zapomenout na dziny, pokud jde nekde veceret, nebo tancovat. Chlapi tady chodi na pivko bud v kvadru, nebo aspon v cernych kalhotech s kosili, zenske maji vetsinou sukni nebo kalhoty s halenkou, nebo maji saty. Pokud uvidite v hospode nekoho v dzinach, tak je to zarucene cizinec...

Jeste pred odchodech z prace, jsme si holkama telefonovaly jestli vsechno plati, kde se sejdeme apod. A v tom prisel sef, ze se omlouva, ze bohuzel neprijdou, protoze nesehnali na vecer hlidani pro jejich ctyr mesicni dcerku Myu. Dal nam penize na veceri a popral nam at si to uzijeme a dame si drink i za ne.
Takze nas slo nakonec 5 a jenom same baby. A co je hlavni ani jedna Irka :o)
Byla to opravdu hodne mezinarodni rozlucka, jedna ceska, dve polky, jedna litevka a jedna holcina z jihoafricke republiky (zije uz tady 7 let).

V 9 jsme se sesly v restauraci a zacaly dobrym cervenym vinem, na ucet sefa :o) Pak si daly vyborne jidlo (ja mela lazane – fakt uzasne), po veceri dalsi vino. Potom jsme se podle planu odebraly do vedlejsi hospudky, kde jsme pokracovaly kazdy podle libosti. (ja teda pivo :-) chvilku jsme povidaly a po jedne runde jsme se zvedly a odkracely o ulici vedle, kde byl vstup na diskoteku a kde uz staly :gorily: a kontrolovaly doklady. (slo jim pouze o vek, pod 18 nepousteli).
Uz jsem tady byla v hodne hospudkach, ale na poradne diskosce jeste nee, takze jsme ze zacatku mela docela soky a to hlavne proto, ze zrovna ten vecer se zde konala :Christmas Party: :-) Ano ctete dobre, bylo 26.7.a oni meli proste vanocni party, vetsina lidi mela na hlavach cepici od santa klause, byly tam nazdobene stromecky, ale co bylo nejlepsi byl tam snih :o))) V urcitych intervalech pousteli ze stropu kulicky polystyrenu, ktere fakt vypadaly jako snih. Takze po par pisnickach byl cely parket zasypany, teda vlastne zasnezeny :o)

Muzu vam rict, ze jsem se tam citila jako :Alenka v risi divu: (ten alkohol dela divy :o)
Ale jenom me to utvrdilo v tom, jak uz hodne moc se tesim domuuuu... Na co??? No prece na snihhh, na zimu, kterou miluju, proste misto toho abych byla na diskotece, uz jsem ve svych predstavach lyzovala :o))) (tak doufam, ze v zime poradne nasnezi)
Kdyz uz tam nemeli lyze, tak jsme si aspon poradne zatancovaly a to az do 4 do rana, kdy uz diskoska koncila. Pak jsem vzbudila sveho osobniho ridice (Radu) a ten me dovezl domu.

V nedeli jsem mela mensi navstevu (vypadala jako mala opicka :-) to jsem zazila naposledy v Cechach :o)

Tak a dneska (o tyden pozdeji) je to opacne, dneska se ze me stal Raduv osobni ridic, protoze Rada ma rozlucku prave dneska, tak jsem zvedava v kolik zavola ....

Snad vam o tom taky napise, pokud si to teda bude pamatovat :o)))

Ahooooooojjjjj

Hlasime se po mesicni pauze, tentokrat uz ale z Ostravy.
Mame uz po dovolene, jsme uz zabydleni a ted prave nezamestnani, takze jsme v procesu hledani a odpovidani na inzeraty prace. (o tom pozdeji).
Nez si prectete nejaky clanek o nasem zivote v CR, tak pro vas mam jeste jeden clanek, ktery jsem psala v Irsku, ale bohuzel jsem ho nemohla z Irska zverejnit, protoze uz jsme v danou dobu byli bez netu, takze pekne poctenicko...

čtvrtek 24. července 2008

Pristi ahoj uz si rekneme na zivo :o)

Uteklo to jako voda a nas termin odjezdu se nezadrzitelne blizi. Jeste mame sice skoro 3 tydny, ale tohle je posledni clanek, ktery piseme na iske pude. Od dnesniho dne budeme totiz uz bez domaciho internetu (musime ho zrusit predcasne, aby nam stihla dojit faktura a mohli jsme ji jeste pred odjezdem zaplatit).
Takze pacek shledacek za 3 tydny v Cechach .....