neděle 18. ledna 2009

Jak jsem se stal HODNĚ nevrlým...

Nejdříve ze všeho Vás všechny ale opět uvítám. Pauza byla veliká, snad se interval zveřejnění nebude opakovat :)

Od posledního se toho mnoho událo, snad to někdy popíšu. Nyní bych se rád zamyslel nad tématem dnešní doby. Asi to slovo ani nemusím použít a všichni víte o čem je řeč.

Nicméně dovolte malou úvahu. Nejsem v této věci zběhlý, takže jenom selským rozumem:
Státní aparát se zadlužuje každým rokem několika desítkami miliard korun ročně, a to už téměř 20 let. Jde o největší firmu v našem státě. Je dotována z kapes každého z nás.

Je ale na pořadu dne zamyslet se, jak funguje.



Pro ilustraci jenom pár slov o kvalitním firemním řízení - to by se mělo vést tak, aby každým rokem vznikal zisk. Chtěl bych vidět manažera, který by každým rokem šel do dluhu a mnul si přitom ruce, a zároveň si notoval jak je skvělý.

Ano, každičký sebemenší podnik, živnostník i komerční gigant jde do podnikání s cílem vydělat.

Co mě ovšem řádně štve je, že stát nikoliv. Ten si jde svou cestičkou, cestičkou "Já už tam nebudu až se něco stane". Žádný jiný důvod zadlužování mě bohužel nenapadá.

A co je na tom největší sranda? Všimnul jsem si toho až nyní, v době krize. Ony totiž státní instituce fungují na principu - tu máš peníze a jakmile je neutratíš do konce roku, příště už je nedostaneš. A tak se z největší firmy naší vlasti stává hladový vlk Obrovlk.

Na konci roku totiž zůstává v jednotlivých kasách několik troufám si říct miliard. Ony totiž standardní vánoční prémie magistrátů jsou okolo 15 tisíc korun! (Raději nepomýšlím co mají výš)

No a nyní malá matematika: Úředníků máme něco okolo sto tisic. Kdyby jenom polovina dostala oněch 15 tisíc, to máme TŘI ČTVRTĚ MILIARDY.

A co to jsou za peníze? To oni přeci ušetřili tak proč by si je vlastně nevyplatili...

Tak co? Už jste se stali taky nevrlými?

Žádné komentáře: