Pristi ahoj uz si rekneme na zivo :o)

Uteklo to jako voda a nas termin odjezdu se nezadrzitelne blizi. Jeste mame sice skoro 3 tydny, ale tohle je posledni clanek, ktery piseme na iske pude. Od dnesniho dne budeme totiz uz bez domaciho internetu (musime ho zrusit predcasne, aby nam stihla dojit faktura a mohli jsme ji jeste pred odjezdem zaplatit).
Takze pacek shledacek za 3 tydny v Cechach .....

Co nam rok zivota v Irsku dal a vzal

Dobra otazka, ale docela slozita odpoved... :o)
Nektere veci jsme schopni posoudit ted, ale myslim, ze nektere pohledy uvidime a budeme schopni zhodnotit pozdeji s odstupem casu.

Zacnu nejdrive tim co nam ten rok dal - sklada se z mnoha malych nesnazich, ktere jsme tady museli zdolat. Sehnat praci, zaridit vsechno na uradech, zaridit si ucet v bance,...atd. Vsechno to zni hrozne jednoduse, ale vyridit si to vsechno v anglictine (s irskym prizvukem) byl obcas pekny orisek.
Uplne bych zapomnela na prvni nejdulezitejsi krok a to je sebrat odvahu a odjet. I kdyz clovek vypada rozhodnute a vyrovnane, tak musim priznat ze vecer pred odjezdem nam nebylo zrovna do smichu.
Taky urcite zlepseni v anglictine (pred rokem vubec nehrozilo, ze bych vzala telefon a nekam zavolala a dneska uz to neni problem), zjisteni, jak se zije v zemi, jake jsou tam zvyky, kus Irska jsme taky procestovali, diky zivotu tady, jsme trosku zmenili pohled na svet, trosku zmenili jidelnicek, asi nas to oba celkove zmenilo.
Nesmim ani opomenout, ze nam to samozrejme taky prineslo penize, ktere bychom za ten rok v Cechach v zadnem pripade neusetrili.
Hlavni a nejdulezitejsi co nam to prineslo je ale obrovska zkusenost, kterou nam nikdy nikdo nevezme a ze ktere budem asi cerpat do konce zivota.

Co nam to vzalo?
Odlouceni od rodiny, kamaradu, od veci a mist ktere jsme meli radi a na ktere jsme byli zvykli. (behem roku jsme byli 3x v Cechach, takze to zase tak strasne nebylo).
Nekteri si asi mysli, ze nam to vzalo i mozna dobre rozjetou karieru v CR - ale to, ze jsme v Cechach opustili svoje puvodni profese povazujeme jako jeden z nejlepsich rozhodnuti, ktere jsme udelali.

Takze podtrzeno secteno, sto procentne prevazuji klady a vsem lidem bych zivot v zahranici jenom doporucila.

Nikdy jsme nelitovali a nelitujem, ze jsme tady zili a ze jsme se pred 14 mesici rozhodli opustit
CR.

Ale jak se rika, v tom nejlepsim prestat....

Takze huraaaa DOMUUUUU.

Tatry

Co nam celych 14 mesicu v Irsku opravdu chybelo jsou hory...
Ne ze by tady par kopcu nebylo, ale....
Proste uz se strasne tesime na ceske a slovenske hory.
Takze par dni po prijezdu mame v planu (uz zase nas nejaky plan - tenhle ale urcite vyjde:-) zamirit aspon na 3 dny do Tater.
Vybrali jsme si dve docela narocne tury, takze si dame zase trosku do tela (a doufam ze nejenom my, co Tome? Kaci? Dane?)

Prvni tura - Hrebienok (1285 m) - po Starolesnianská poľana (0:20) - Zamkovského chata (1475 m) (0:30) - po Téryho chata (2015 m) (2:00) - po Priečne sedlo (1:30) - Zbojnícka chata (1960 m) (1:30) - po Starolesnianská poľana (1:55) - po Hrebienok (0:20). Celkový čas 8:05 hod.

Uz jsme to jednou sli a musim rict, ze to byla fakt drina, ale nadherna drina a ty retezy - no parada, pridavam podrobny popis tury.

Pohled z pricneho sedla

Druhy den budeme asi odpocivat :o) Zrejme v bazenu a termalech v Popradu.

A treti den chceme zdolat vrchol Rysy - Štrbské pleso (1346 m) - po rozc. pod Triganom (1499 m) (0:45) - Popradské pleso (1500 m) (0:35) - po rozc. v Mengusovskej dolině (0:35) - po Chata pod Rysmi (2250 m) (1:45) - Rysy (2500m)(1:00) - a zpět (3:40). Celkově 8:20.

Podrobny popis tury

Pohled z vrcholu Rysy

Tento vrchol mame porad v supliku s ostatnimi jeste nezdolanymi vrcholy. Jednou uz jsme na nej vyrazili, ale hodne jsme podcenili zasobu piti (bylo asi 25 stupnu a parilo slunko) a nakonec jsme to otocili asi ve vysce 2300 v sedle nad chatou pod Rysmi.

Takze doufam, ze letos se to podari....

Jinak spat chceme v osvedcenem kempu ve Stare Lesne, vzdycky tam meli misto, tece tam tepla voda a maji tam dobre cepovane pivecko :o)

Tak horam ZDAR.

Bye bye Ireland...

Tak opet se nam povedlo plno lidi sokovat, udivit, nebo aspon trosku prekvapit :o)

My uz asi jini nebudem :o)

Za necely mesic opustime po 14 mesicich tento zeleny ( letos hodne uprseny) ostrov.
Presne 14.8. v 17 hodin odplouvame a zhruba 17. 8. uz se objevime v CR.
Slavobranu chystat nemusite :o))

Ptate se PROC?

Tezko se to popisuje a myslim, ze vzdycky to dokaze nejvice pochopit clovek, ktery si sam zkusil chvili v zahranici zit.
Jsou proste veci a lide, kteri nam tady dost chybi a hlavne taky casem chceme aby se nase rodinka trosku rozrostla :o), coz si v zahranici nedokazeme vubec predstavit...

Takze za mesic nas tam opet mate, a opet vas tam budeme vsechny prudit :o)

Ted si jeste uzivame posledni dny v praci (strihame metr Rada uz jenom 6 dni no a ja jeste 10 - a co nejaka spravedlnost ??? :o)

Skoro kazdy vikend vyrazime na dvou denni vylety (spime pod stanem) a snazime se jeste okouknout mista, kde jsme jeste nebyli.
Nejak ale nestihame o tom psat clanky - nastesti to vsechno dokumentuje Luk, takze tam si muzete pocist i mrknout na fotky.

Samozrejme i po navratu do Cech chceme v psani blogu pokracovat, ale ze zacatku budeme asi hodne busy :o) (stehovani, hledani prace, apod.)

Takze za mesic papapapapapa

Picasa jasně vede

Zas o nějaký ten krůček se podařilo posunout kvalitu a funkčnost vývojářům programu (možná spíše systému) Picasa - pro ty co neznají - jde o program, který vám v počítači prohledává vaše fotografie a jednoduchým způsobem umožňuje jejich zveřejnění na internetu.

Nyní se vyšvihli z novou perfektní funkcí, a to umístění vkládaných fotografií na mapu. Pokud tedy nahrajete své nové fotografie ke zveřejnění na internet pomocí Picasa, můžete pak následně umístit jednotlivé fotky do mapy. Ideální způsob jak zálohovat nejen samotnou obrazovou část pořízených fotografií, ale také jejich pozici. Stačí si alespoň trochu zapamatovat kde se ta či ona fotka pořídila a pak jednoduše vyhledáním podle názvu nebo posunem mapy ji umístit.

Odkaz na umístění fotografií do mapy najdete až když si budete jednotlivé fotky na webu prohlížet. Tzn. nejdříve nahrát, pak umísťovat na mapu. Pak se (pokud jste přihlášení a máte vlastnické práva k albu) vám objeví v pravé části odkaz "Přidat umístění".

Možnost přidat umístění fotografie

Po jeho výběru se otevře mapka s kolonkou pro vyhledávání (např. města). Uložením je hotovo.

Pro toho kdo si bude fotky prohlížet to pak bude vypadat následovně:

Umístěná fotografie

No a na závěr ještě jedna super perlička. Picasa umožňuje také zobrazení mapy se všemi umístěnými fotografiemi v jednom albu. To najdete při prohlížení fotografií pod odkazem "Zobrazit mapu alba".

No a můžete prohlídnout výsledek...

Bezdomovcem - den 1. /2

Jsme na místě - DonauRadWeg nás bude doprovázet několik dní. Budiž taková jaká jsi nás přijala - asfaltová cestička pro dvě kola, pouze cyklisti (pokud nějaké auto tak opravdu VELMI opatrně), příjemné vlněná okolo Dunaje, žádné kopce ani zkopce.

Jako první teda vybalujeme všechno z auta a skládáme kola - je toho pěkná hromádka. Tom nás za chvíli opustí a vrací se do Ostravy (vůbec mu to nezávidím takovou štreku). Jen tak ze srandy nasazujeme brašny na kola abysme věděli že nám nic podstatného nechybí a na rozloučenou s Hojgříkem se párkrát vyfotíme.

Ještě jednou MOC díky Tomto!

Pak už Tom odjíždí a nás najednou přepadne takový zajímavý pocit nejistoty. Peníze na cestu zpět bysme sice měli, ale ta nálož na kolech byla tak velká, že jsme si začali uvědomovat jak těžko by se to celé organizovalo. Byli jsme vysazeni někde v Rakousku, ani jsme pořádně nevěděli kde. V životě jsme na takto naložených kolech nejeli a Dijo už velmi hezkou dobu nespal takovou dobu pod stanem (no vlastně ani já ne :) Původně jsme sice chtěli kola vyzkoušet ještě v OVě, ale tak nějak jsme nestíhali. Premiéra se tedy odehraje dnes - snad to zvládneme.

Protože byla už jedna po poledni, rozhodli jsme se před tím než začneme pořádně pakovat kola se posilnit. Sedli jsme na blízkou lavičku a cpali a snažili se to protáhnout :)

Nekonečná svačinka

Tak, dojezeno, jdem na to. Je to docela švanda. Nejdříve nasazujeme zadní brašny. Nasadíme a zjistíme že pokud jsou nasazeny první zadní boční, nejde nasadit spacáková která se dává zvrchu na zadní nosič. Celý systém se zdál napoprvé docela jednoduchý - prostě nasadíme a jedem. Na podruhé (když už jsme to zkoušeli) se to zas tak jednoduché nezdá. No a nakonec můžeme myslím říct, že než jsme chytli ten správný grift tak jsme se docela natrápili. Po několika nasazeních a sundáních to už ale šlo samo. Vše je otázkou cviku.

Po zadních brašnách a vrchní spacákové ještě nasazujeme brašny na přední kolo. Jsou u toho i nějaké popruhy, které jsme ale usoudili že nebudeme potřebovat. Stačí že je brašna chycena jedním háčkem zespodu a dvěma nahoře.

Takže první kola osazeno, teď ještě to druhé a můžeme se rozjet. Ale ouha. Naložili jsme zadní brašny a prásk - stojan křupnul jako špilka. No nic, bežím k prvnímu kolu a raději stojan schovávám a opírám kolo o lavičku. Uff, aspoň že tento zatím drží. Nicméně to bude paráda - s takovými koly vždycky hledat nějaký opěrátko o které můžeme kola opřít.

Ale na druhou stranu si říkáme že se mohlo pos... něco důležitějšího a jako test naší schopnosti improvizovat to bylo OK :)

Je 16:00 a my máme nabaleno a můžeme vyrazit. Tím že se moje kolo ještě dolaďovalo, šel se Dijo projet a vyzkoušet jak vše drží. Bohužel normálně nastupuje tak že přehodí nohu přes sedlo zadem. No ale teď tam byly brašny. Jak tedy na to? Přece jenom v 76 letech už člověk není tak pohyblivý aby tam hodil nějaký flop :) Nakonec je vyřešeno - dijo našel řešení - nahne kolo co nejvíce (přestože 60kg kolo se naklání a hlavně drží dost těžko) a pak šup nohu jako ženská přes štangli. Tak a teď rozjet. Trošku se to kymácí ale jede to. Jenže ani po pár metrech se třepání nerovná. Přední kolo kompletně rozkmitává celý stroj. Kde je chyba? Zastavuje a já kontroluju všechny držáky brašen. Nic nenacházím. Nastupuju na kolo já a hledám. Je jasno. Ty špagáty co byly k předním brašnám upínají brašny natěsno k nosiči. Spodní háček brašen je totiž na gumě a tím je možný rozkmit na předním kole. A to dost radikální. Hledáme teda špagáty a snažíme se přijít na to, jakým způsobem to tam navléct aby to drželo fakt nafest.

Máme to, zkouším a je to OK. Dijo nasedá, trošku se to pořád třepe, já mu trošku pomáhám se stabilitou ale po chvilce je to jak to být má - jedeme.

Rozplýváme se jak je ten svět krásný. Po asi 10km se odhodlávám, zastavuju a vytahuju foťák do zadní kapsy dresu. Musel jsem si sice dodávat odvahy, ale nakonec k tomu došlo. Pustil jsem jednou rukou řídítko a s hrůzou v obličeji se snažil vyfotit první fotku za jízdy.

První foto bylo o držku

Celé řízení takto naloženého kola je fakt dost odlišné od normálního kola "nalehko". Řídí se celou dobu v podstatě silou. Neexistuje jenom nějaké lehké držení se řídítek. Nene, pěkně zapojit ruce a makat. No a díky tomu že jsme nebyli vůbec zvyklí, byla jízda s jednou rukou mimo total nářez :) Dokonce i první žena (Lucka Kovaříková), která na kole (spolu s Michalem Jonem) objela Zeměkouli hned po startu jejich dlouhé trasy a při první zkušenosti s předníma brašnama spadla. A to byla zkušená cyklistka natěžko! Takže budiž nám odpuštěno :)