Bezdomovcem - den 1. /2

Jsme na místě - DonauRadWeg nás bude doprovázet několik dní. Budiž taková jaká jsi nás přijala - asfaltová cestička pro dvě kola, pouze cyklisti (pokud nějaké auto tak opravdu VELMI opatrně), příjemné vlněná okolo Dunaje, žádné kopce ani zkopce.

Jako první teda vybalujeme všechno z auta a skládáme kola - je toho pěkná hromádka. Tom nás za chvíli opustí a vrací se do Ostravy (vůbec mu to nezávidím takovou štreku). Jen tak ze srandy nasazujeme brašny na kola abysme věděli že nám nic podstatného nechybí a na rozloučenou s Hojgříkem se párkrát vyfotíme.

Ještě jednou MOC díky Tomto!

Pak už Tom odjíždí a nás najednou přepadne takový zajímavý pocit nejistoty. Peníze na cestu zpět bysme sice měli, ale ta nálož na kolech byla tak velká, že jsme si začali uvědomovat jak těžko by se to celé organizovalo. Byli jsme vysazeni někde v Rakousku, ani jsme pořádně nevěděli kde. V životě jsme na takto naložených kolech nejeli a Dijo už velmi hezkou dobu nespal takovou dobu pod stanem (no vlastně ani já ne :) Původně jsme sice chtěli kola vyzkoušet ještě v OVě, ale tak nějak jsme nestíhali. Premiéra se tedy odehraje dnes - snad to zvládneme.

Protože byla už jedna po poledni, rozhodli jsme se před tím než začneme pořádně pakovat kola se posilnit. Sedli jsme na blízkou lavičku a cpali a snažili se to protáhnout :)

Nekonečná svačinka

Tak, dojezeno, jdem na to. Je to docela švanda. Nejdříve nasazujeme zadní brašny. Nasadíme a zjistíme že pokud jsou nasazeny první zadní boční, nejde nasadit spacáková která se dává zvrchu na zadní nosič. Celý systém se zdál napoprvé docela jednoduchý - prostě nasadíme a jedem. Na podruhé (když už jsme to zkoušeli) se to zas tak jednoduché nezdá. No a nakonec můžeme myslím říct, že než jsme chytli ten správný grift tak jsme se docela natrápili. Po několika nasazeních a sundáních to už ale šlo samo. Vše je otázkou cviku.

Po zadních brašnách a vrchní spacákové ještě nasazujeme brašny na přední kolo. Jsou u toho i nějaké popruhy, které jsme ale usoudili že nebudeme potřebovat. Stačí že je brašna chycena jedním háčkem zespodu a dvěma nahoře.

Takže první kola osazeno, teď ještě to druhé a můžeme se rozjet. Ale ouha. Naložili jsme zadní brašny a prásk - stojan křupnul jako špilka. No nic, bežím k prvnímu kolu a raději stojan schovávám a opírám kolo o lavičku. Uff, aspoň že tento zatím drží. Nicméně to bude paráda - s takovými koly vždycky hledat nějaký opěrátko o které můžeme kola opřít.

Ale na druhou stranu si říkáme že se mohlo pos... něco důležitějšího a jako test naší schopnosti improvizovat to bylo OK :)

Je 16:00 a my máme nabaleno a můžeme vyrazit. Tím že se moje kolo ještě dolaďovalo, šel se Dijo projet a vyzkoušet jak vše drží. Bohužel normálně nastupuje tak že přehodí nohu přes sedlo zadem. No ale teď tam byly brašny. Jak tedy na to? Přece jenom v 76 letech už člověk není tak pohyblivý aby tam hodil nějaký flop :) Nakonec je vyřešeno - dijo našel řešení - nahne kolo co nejvíce (přestože 60kg kolo se naklání a hlavně drží dost těžko) a pak šup nohu jako ženská přes štangli. Tak a teď rozjet. Trošku se to kymácí ale jede to. Jenže ani po pár metrech se třepání nerovná. Přední kolo kompletně rozkmitává celý stroj. Kde je chyba? Zastavuje a já kontroluju všechny držáky brašen. Nic nenacházím. Nastupuju na kolo já a hledám. Je jasno. Ty špagáty co byly k předním brašnám upínají brašny natěsno k nosiči. Spodní háček brašen je totiž na gumě a tím je možný rozkmit na předním kole. A to dost radikální. Hledáme teda špagáty a snažíme se přijít na to, jakým způsobem to tam navléct aby to drželo fakt nafest.

Máme to, zkouším a je to OK. Dijo nasedá, trošku se to pořád třepe, já mu trošku pomáhám se stabilitou ale po chvilce je to jak to být má - jedeme.

Rozplýváme se jak je ten svět krásný. Po asi 10km se odhodlávám, zastavuju a vytahuju foťák do zadní kapsy dresu. Musel jsem si sice dodávat odvahy, ale nakonec k tomu došlo. Pustil jsem jednou rukou řídítko a s hrůzou v obličeji se snažil vyfotit první fotku za jízdy.

První foto bylo o držku

Celé řízení takto naloženého kola je fakt dost odlišné od normálního kola "nalehko". Řídí se celou dobu v podstatě silou. Neexistuje jenom nějaké lehké držení se řídítek. Nene, pěkně zapojit ruce a makat. No a díky tomu že jsme nebyli vůbec zvyklí, byla jízda s jednou rukou mimo total nářez :) Dokonce i první žena (Lucka Kovaříková), která na kole (spolu s Michalem Jonem) objela Zeměkouli hned po startu jejich dlouhé trasy a při první zkušenosti s předníma brašnama spadla. A to byla zkušená cyklistka natěžko! Takže budiž nám odpuštěno :)