neděle 20. července 2008

Co nam rok zivota v Irsku dal a vzal

Dobra otazka, ale docela slozita odpoved... :o)
Nektere veci jsme schopni posoudit ted, ale myslim, ze nektere pohledy uvidime a budeme schopni zhodnotit pozdeji s odstupem casu.

Zacnu nejdrive tim co nam ten rok dal - sklada se z mnoha malych nesnazich, ktere jsme tady museli zdolat. Sehnat praci, zaridit vsechno na uradech, zaridit si ucet v bance,...atd. Vsechno to zni hrozne jednoduse, ale vyridit si to vsechno v anglictine (s irskym prizvukem) byl obcas pekny orisek.
Uplne bych zapomnela na prvni nejdulezitejsi krok a to je sebrat odvahu a odjet. I kdyz clovek vypada rozhodnute a vyrovnane, tak musim priznat ze vecer pred odjezdem nam nebylo zrovna do smichu.
Taky urcite zlepseni v anglictine (pred rokem vubec nehrozilo, ze bych vzala telefon a nekam zavolala a dneska uz to neni problem), zjisteni, jak se zije v zemi, jake jsou tam zvyky, kus Irska jsme taky procestovali, diky zivotu tady, jsme trosku zmenili pohled na svet, trosku zmenili jidelnicek, asi nas to oba celkove zmenilo.
Nesmim ani opomenout, ze nam to samozrejme taky prineslo penize, ktere bychom za ten rok v Cechach v zadnem pripade neusetrili.
Hlavni a nejdulezitejsi co nam to prineslo je ale obrovska zkusenost, kterou nam nikdy nikdo nevezme a ze ktere budem asi cerpat do konce zivota.

Co nam to vzalo?
Odlouceni od rodiny, kamaradu, od veci a mist ktere jsme meli radi a na ktere jsme byli zvykli. (behem roku jsme byli 3x v Cechach, takze to zase tak strasne nebylo).
Nekteri si asi mysli, ze nam to vzalo i mozna dobre rozjetou karieru v CR - ale to, ze jsme v Cechach opustili svoje puvodni profese povazujeme jako jeden z nejlepsich rozhodnuti, ktere jsme udelali.

Takze podtrzeno secteno, sto procentne prevazuji klady a vsem lidem bych zivot v zahranici jenom doporucila.

Nikdy jsme nelitovali a nelitujem, ze jsme tady zili a ze jsme se pred 14 mesici rozhodli opustit
CR.

Ale jak se rika, v tom nejlepsim prestat....

Takze huraaaa DOMUUUUU.

2 komentáře:

Luk řekl(a)...

A jeden dočasný "Ir" , pro kterého je tahle cesta teprve na začátku, by k tomu řekl jen tohle: Klobouk dolů před tím, co jste tu za těch 14 měsíců dokázali. Kdo to nezažil, neuvěří. Máte můj obdiv, respekt a především vděk za všechnu pomoc tady! A moje přání je jen jedno - aby se naše cesty zase jednou v budoucnu spojili.

Unknown řekl(a)...

Ale zase neprehanej :o)))
Neboj, v Irsku se zarucene neuvidime naposledy :o)