Bezdomovcem - den 1.

Je 7.5.2008 a ráno vstáváme už v 4.30. Máme před sebou pořádnou dávku kilometrů (asi 500), naštěstí ještě autem :) Ani nesnídáme, jen naposledy kontrolujeme zda máme všechno - především kola, brašny, cyklověci, věci na spaní, na chození, hygienu, doklady, nářadí, náhradní díly, nějaké to jídlo, foťáky, GPSku, mapy a další... V brašnách už máme nabalíno ze včera, na kola je nedáváme abysme je zas nemuseli před barákem sundávat. Jedeme oktávkou bez střešního nosiče a tak musíme kola rozložit, resp. alespoň sundat přední kolo a bagáž naházet na ně.

Sejdeme po schodech, snosíme všechny věci a já oddělávám první přední kolo - pohodička. Pche, co budem dělat ještě tu půlhodku za kterou máme být u Toma před barákem? Vezmu druhé kolo, snažím se dostat k rychloupínáku, ale v servise se jim podařilo nasadit nosič na přední kolo tak, že se nedostanu k páčce abych mohl upínák povolit. Sakryš, musíme domů pro kombinačky. Ještě že tak, chtěli jsme je vzít a zapomněli jsme na ně :)

Pěkně jsem se potrápil, musel jsem snad tisíckrát otočit čudlíkem na druhé straně vždy o 1/6 otáčky. No a v tom volal Tom, kde že vězíme, že už jsme u něj měli být. no nic, ještě další tisíc otáček a kolo už povolilo. Vysloveně je teda hážeme do kufru, na ně bagáž a vyrážíme. Tak tak jsme se vešli. Dijo si zpočátku dobrovolně sednul dozadu, kde ho tlačilo snad všechno co tlačit mohlo :) Později jsme museli uvolnit páčky rohů na řídítkách mojeho kola abysme je mohli otočit a nesnažila se vměstnat mezi dijovy žebra.

6:10 už vyrážíme z Ostravy směr Brno, Vídeň, Linz.

Málem bych zapomněl - dostal jsem od Diji vládní úkol, a to sehnat všechny kešky v okolí naší trasy abychom mohli v každém státě minimálně jednu vytáhnout. Kdo mě zná, ví že jsem totální packal a nechávám věci na poslední chvíli (nicméně se s tím snažím bojovat :) No stalo se že jsem kešky do GPS nestáhnul. Naštěstí má Tom noťase i s mobilním připojením na net. Jedinný problém je že to je dost pomalé a pokud mám hledat na mapě tak se to nedá, zakázal jsem teda zobrazování obrázků - tím pádem i mapy. Jedno co jsem ale ještě z domu stihnul, bylo vygenerování dotazu na vypsání všech kešek ve vzdálenosti 10 km od naší plánované trasy. Bohužel jsem počítal s variantou že pojedem z Budějic a tak prvních pár kilometrů jsme se museli obejít bez kešek. Dotaz jsem doma sice vytvořil, ale už jsem nezkontroloval jeho výsledek. Bez mapy jsem teda nemohl zkontrolovat co za kešky se vygenerovaly a stáhnuly. To jsem zjistil až v Rakousku. Nejbližší kešku máme 650km vzdušnou čarou - ve Francii, safra, kde je chyba? Pak jsem nad tím přemýšlel a na geocaching.com zřejmě není možné vyhledávat přeshraničně v případě vyhledávání kešek podél trasy - škoda, musíme se k nim teda trochu projet :)

V Brně ještě tankujem na výpadovce na Prahu. Proč ne když chcem jet na Vídeň že? Řídil Tom a údajně tam maj nejlepší a nejlevnější benzín v celém okolí Brna :) Jenomže mě brachu neoblafneš, já vím že si myslel na holky co máš doma, jestli mají co jíst a jestli jim bude chutnat ta snídaně cos jim nachystal :)))

Zastávka na výpadovce na Prahu při cestě na Vídeň :)

Beru za to já a vracím se na výpadovku na Vídeň. V Mikulovicích zastavujeme a nakupujeme ještě nějaké to jídlo, budeme přece nějakou dobu mimo české korunky a tak je potřeba šetřit pár prvních dní ony Eura. Každý si neseme dvě igelitky, sem zvědav kam to na ty kola pověsíme protože do brašen se to stopro nemá šanci vejít.

Za hranicema s Rakouskem jdem s Dijou koupit dálniční známku - naštěstí mají na pultě nalepenou nálepku i s cenama a na kolik dní jsou takže Dijo jen ukazuje prstem. Kupujeme na 10 dní za 7,2 eura. škoda, mysleli jsme jak pošprechujeme :)

Dál už cesta ubíhala spokojně, ve Vídni se sice trasa v navigaci (podotýkám že bez podrobné rakouské mapy :) rozcházela se značením, ale výpadovku na Linz jsme nakonec našli. Potom už jenom dálnice a spokojná jízda 130-kou.

Chtěli jsme do Linze, ale zas ne až do města, jenom někam k Dunaji. Proto jsme odbočili na jedné křižovatce a tůačili se směrem k ní. Nakonec jsme po jednom špatném odbočení narazili přímo na dunajskou stezku - supr značení, pěkná cestička kolem vody. Zastavili jsme a vybalujeme kola a bagáž. Je jedna hodina po poledni. Supr čas. Najíst se, resp. sníst vše co jsme nakoupili v Mikulově (jenom proto že fakt nemáme nikde skoro žádné místo) a vyrazit.