Poslední dobou se mi zdá že přirozeným vývojem můžu nazvat snad vše. Věci okolo mě prostě tak nějak plynou a vše co se děje se mi obzvláště poslední dobou zdá tak nějak jako přirozený proces. Všemu musí něco předcházet a logicky zas něco následovat.
Tak nějak jsem si toto uvědomil když jsem byl na onom bezdomoveckém výletě na kolech. Souvisí to hodně s tím, jakou krajinou jsme projížděli, jaké jsme zažívali strasti a radosti. Jsem člověk, který vcelku rád poznává nové věci, nové prostředí a někdy i nové lidi :) Toto všechno jsme na kolech zažívali, jen mi tam možná něco chybělo (přestože šlo o úžasnou akci která mi hodně dala). Pak jsem na to jednou večer přišel.
Ubytovali jsme se v kempu na břehu Bodamského jezera, postavili stan a vedle nás jeden němec. Jen přijel jinak, přijel na mašině. Malý stan, vařič a ešus, večer plechovkové pivko a koukal na jezero. Byl sice sám a já bych toto chtěl určitě prožívat s mojí nejdražší polovičkou Aďulkou, ale i tak jsem mu tak nějak záviděl.
Nešlo tady o to že je na břehu jezera a kouká do něj. Šlo o to, že se za den přesunul o bůhví kolik stovek km a teď relaxuje. My jsme to s Dijou sice mohli též, ale vždycky jsme byli tak vyplivnutí, že jsme našli místo na spaní, něco poklábosili u večeře a pak na kutě. Možná to bylo nezvykem na takový zápřah, ale i tak... No a navíc když se k tomu přidá samotný požitek z jízdy... Sice jsem seděl na mašině jen párkrát, ale i tak si to doufám dovedu představit :)
No a konečně se teda dostávám k tomu přirozenímu vývoji - od této chvíle jsem si začal motorkářů tak nějak více všímat a domů jsem dojížděl s novým snem. Začíná se mi pomalu plnit, včera jsem si pořídil hadry:
No a jsem vlastně u podstaty celého článku, rád bych zkusil trošku obměnit tento stroj
za tento
1 komentář:
Mas stesti, ze jsi me z toho nevynechal :o)))
Adulka
Okomentovat