Nektere zvyky jsou v Irsku stejne jako v Cechach, hlavne ty, ktere se tykaji alkoholu :o))
Takze pokud nekdo odchazi z prace, tak se to stejne jako v Cechach jde poradne zapit.
A tak jsme s domluvili s holkama z prace (5 zenskych), ze si v sobotu vecer po praci vyrazime na drink.
Protoze jsem pracovala v male rodinne firme, cca 15 zamestnancu a se sefem jsme meli (mame) dobre vzahy, pozvali jsme samozrejme i sefa se sefkou (jsou to partneri, sefka -28 let, sef 33 let). Protoze v sobotu obvykle koncime v 5 hodin a dve kolegyne bydli cca 10km od hospudky, sraz byl domluveny az na 9 hodinu. V planu bylo jit na dobou veceri, pak nekde posedet na pivku a pak jit na discu tancovat.
Takze po praci obleknout , namalovat :o) (no vsak me znate, myslim rasenku:-) a huraaaa na akci. Prvni dylema samozrejme bylo co si obleknout :o) Tady totiz clovek musi zapomenout na dziny, pokud jde nekde veceret, nebo tancovat. Chlapi tady chodi na pivko bud v kvadru, nebo aspon v cernych kalhotech s kosili, zenske maji vetsinou sukni nebo kalhoty s halenkou, nebo maji saty. Pokud uvidite v hospode nekoho v dzinach, tak je to zarucene cizinec...
Jeste pred odchodech z prace, jsme si holkama telefonovaly jestli vsechno plati, kde se sejdeme apod. A v tom prisel sef, ze se omlouva, ze bohuzel neprijdou, protoze nesehnali na vecer hlidani pro jejich ctyr mesicni dcerku Myu. Dal nam penize na veceri a popral nam at si to uzijeme a dame si drink i za ne.
Takze nas slo nakonec 5 a jenom same baby. A co je hlavni ani jedna Irka :o)
Byla to opravdu hodne mezinarodni rozlucka, jedna ceska, dve polky, jedna litevka a jedna holcina z jihoafricke republiky (zije uz tady 7 let).
V 9 jsme se sesly v restauraci a zacaly dobrym cervenym vinem, na ucet sefa :o) Pak si daly vyborne jidlo (ja mela lazane – fakt uzasne), po veceri dalsi vino. Potom jsme se podle planu odebraly do vedlejsi hospudky, kde jsme pokracovaly kazdy podle libosti. (ja teda pivo :-) chvilku jsme povidaly a po jedne runde jsme se zvedly a odkracely o ulici vedle, kde byl vstup na diskoteku a kde uz staly :gorily: a kontrolovaly doklady. (slo jim pouze o vek, pod 18 nepousteli).
Uz jsem tady byla v hodne hospudkach, ale na poradne diskosce jeste nee, takze jsme ze zacatku mela docela soky a to hlavne proto, ze zrovna ten vecer se zde konala :Christmas Party: :-) Ano ctete dobre, bylo 26.7.a oni meli proste vanocni party, vetsina lidi mela na hlavach cepici od santa klause, byly tam nazdobene stromecky, ale co bylo nejlepsi byl tam snih :o))) V urcitych intervalech pousteli ze stropu kulicky polystyrenu, ktere fakt vypadaly jako snih. Takze po par pisnickach byl cely parket zasypany, teda vlastne zasnezeny :o)
Muzu vam rict, ze jsem se tam citila jako :Alenka v risi divu: (ten alkohol dela divy :o)
Ale jenom me to utvrdilo v tom, jak uz hodne moc se tesim domuuuu... Na co??? No prece na snihhh, na zimu, kterou miluju, proste misto toho abych byla na diskotece, uz jsem ve svych predstavach lyzovala :o))) (tak doufam, ze v zime poradne nasnezi)
Kdyz uz tam nemeli lyze, tak jsme si aspon poradne zatancovaly a to az do 4 do rana, kdy uz diskoska koncila. Pak jsem vzbudila sveho osobniho ridice (Radu) a ten me dovezl domu.
V nedeli jsem mela mensi navstevu (vypadala jako mala opicka :-) to jsem zazila naposledy v Cechach :o)
Tak a dneska (o tyden pozdeji) je to opacne, dneska se ze me stal Raduv osobni ridic, protoze Rada ma rozlucku prave dneska, tak jsem zvedava v kolik zavola ....
Snad vam o tom taky napise, pokud si to teda bude pamatovat :o)))
středa 17. září 2008
Rozlucka – aneb irska rozlucka bez Iru :o))
Ahooooooojjjjj
Hlasime se po mesicni pauze, tentokrat uz ale z Ostravy.
Mame uz po dovolene, jsme uz zabydleni a ted prave nezamestnani, takze jsme v procesu hledani a odpovidani na inzeraty prace. (o tom pozdeji).
Nez si prectete nejaky clanek o nasem zivote v CR, tak pro vas mam jeste jeden clanek, ktery jsem psala v Irsku, ale bohuzel jsem ho nemohla z Irska zverejnit, protoze uz jsme v danou dobu byli bez netu, takze pekne poctenicko...
čtvrtek 24. července 2008
Pristi ahoj uz si rekneme na zivo :o)
Uteklo to jako voda a nas termin odjezdu se nezadrzitelne blizi. Jeste mame sice skoro 3 tydny, ale tohle je posledni clanek, ktery piseme na iske pude. Od dnesniho dne budeme totiz uz bez domaciho internetu (musime ho zrusit predcasne, aby nam stihla dojit faktura a mohli jsme ji jeste pred odjezdem zaplatit).
Takze pacek shledacek za 3 tydny v Cechach .....
neděle 20. července 2008
Co nam rok zivota v Irsku dal a vzal
Dobra otazka, ale docela slozita odpoved... :o)
Nektere veci jsme schopni posoudit ted, ale myslim, ze nektere pohledy uvidime a budeme schopni zhodnotit pozdeji s odstupem casu.
Zacnu nejdrive tim co nam ten rok dal - sklada se z mnoha malych nesnazich, ktere jsme tady museli zdolat. Sehnat praci, zaridit vsechno na uradech, zaridit si ucet v bance,...atd. Vsechno to zni hrozne jednoduse, ale vyridit si to vsechno v anglictine (s irskym prizvukem) byl obcas pekny orisek.
Uplne bych zapomnela na prvni nejdulezitejsi krok a to je sebrat odvahu a odjet. I kdyz clovek vypada rozhodnute a vyrovnane, tak musim priznat ze vecer pred odjezdem nam nebylo zrovna do smichu.
Taky urcite zlepseni v anglictine (pred rokem vubec nehrozilo, ze bych vzala telefon a nekam zavolala a dneska uz to neni problem), zjisteni, jak se zije v zemi, jake jsou tam zvyky, kus Irska jsme taky procestovali, diky zivotu tady, jsme trosku zmenili pohled na svet, trosku zmenili jidelnicek, asi nas to oba celkove zmenilo.
Nesmim ani opomenout, ze nam to samozrejme taky prineslo penize, ktere bychom za ten rok v Cechach v zadnem pripade neusetrili.
Hlavni a nejdulezitejsi co nam to prineslo je ale obrovska zkusenost, kterou nam nikdy nikdo nevezme a ze ktere budem asi cerpat do konce zivota.
Co nam to vzalo?
Odlouceni od rodiny, kamaradu, od veci a mist ktere jsme meli radi a na ktere jsme byli zvykli. (behem roku jsme byli 3x v Cechach, takze to zase tak strasne nebylo).
Nekteri si asi mysli, ze nam to vzalo i mozna dobre rozjetou karieru v CR - ale to, ze jsme v Cechach opustili svoje puvodni profese povazujeme jako jeden z nejlepsich rozhodnuti, ktere jsme udelali.
Takze podtrzeno secteno, sto procentne prevazuji klady a vsem lidem bych zivot v zahranici jenom doporucila.
Nikdy jsme nelitovali a nelitujem, ze jsme tady zili a ze jsme se pred 14 mesici rozhodli opustit
CR.
Ale jak se rika, v tom nejlepsim prestat....
Takze huraaaa DOMUUUUU.
Tatry
Ne ze by tady par kopcu nebylo, ale....
Proste uz se strasne tesime na ceske a slovenske hory.
Takze par dni po prijezdu mame v planu (uz zase nas nejaky plan - tenhle ale urcite vyjde:-) zamirit aspon na 3 dny do Tater.
Vybrali jsme si dve docela narocne tury, takze si dame zase trosku do tela (a doufam ze nejenom my, co Tome? Kaci? Dane?)
Prvni tura - Hrebienok (1285 m) - po Starolesnianská poľana (0:20) - Zamkovského chata (1475 m) (0:30) - po Téryho chata (2015 m) (2:00) - po Priečne sedlo (1:30) - Zbojnícka chata (1960 m) (1:30) - po Starolesnianská poľana (1:55) - po Hrebienok (0:20). Celkový čas 8:05 hod.
Uz jsme to jednou sli a musim rict, ze to byla fakt drina, ale nadherna drina a ty retezy - no parada, pridavam podrobny popis tury.
Pohled z pricneho sedla
Druhy den budeme asi odpocivat :o) Zrejme v bazenu a termalech v Popradu.
A treti den chceme zdolat vrchol Rysy - Štrbské pleso (1346 m) - po rozc. pod Triganom (1499 m) (0:45) - Popradské pleso (1500 m) (0:35) - po rozc. v Mengusovskej dolině (0:35) - po Chata pod Rysmi (2250 m) (1:45) - Rysy (2500m)(1:00) - a zpět (3:40). Celkově 8:20.
Podrobny popis tury
Pohled z vrcholu Rysy
Tento vrchol mame porad v supliku s ostatnimi jeste nezdolanymi vrcholy. Jednou uz jsme na nej vyrazili, ale hodne jsme podcenili zasobu piti (bylo asi 25 stupnu a parilo slunko) a nakonec jsme to otocili asi ve vysce 2300 v sedle nad chatou pod Rysmi.
Takze doufam, ze letos se to podari....
Jinak spat chceme v osvedcenem kempu ve Stare Lesne, vzdycky tam meli misto, tece tam tepla voda a maji tam dobre cepovane pivecko :o)Tak horam ZDAR.
Bye bye Ireland...
Tak opet se nam povedlo plno lidi sokovat, udivit, nebo aspon trosku prekvapit :o)
My uz asi jini nebudem :o)
Za necely mesic opustime po 14 mesicich tento zeleny ( letos hodne uprseny) ostrov.
Presne 14.8. v 17 hodin odplouvame a zhruba 17. 8. uz se objevime v CR.
Slavobranu chystat nemusite :o))
Ptate se PROC?
Tezko se to popisuje a myslim, ze vzdycky to dokaze nejvice pochopit clovek, ktery si sam zkusil chvili v zahranici zit.
Jsou proste veci a lide, kteri nam tady dost chybi a hlavne taky casem chceme aby se nase rodinka trosku rozrostla :o), coz si v zahranici nedokazeme vubec predstavit...
Takze za mesic nas tam opet mate, a opet vas tam budeme vsechny prudit :o)
Ted si jeste uzivame posledni dny v praci (strihame metr Rada uz jenom 6 dni no a ja jeste 10 - a co nejaka spravedlnost ??? :o)
Skoro kazdy vikend vyrazime na dvou denni vylety (spime pod stanem) a snazime se jeste okouknout mista, kde jsme jeste nebyli.
Nejak ale nestihame o tom psat clanky - nastesti to vsechno dokumentuje Luk, takze tam si muzete pocist i mrknout na fotky.
Samozrejme i po navratu do Cech chceme v psani blogu pokracovat, ale ze zacatku budeme asi hodne busy :o) (stehovani, hledani prace, apod.)
Takze za mesic papapapapapa
úterý 15. července 2008
Picasa jasně vede
Zas o nějaký ten krůček se podařilo posunout kvalitu a funkčnost vývojářům programu (možná spíše systému) Picasa - pro ty co neznají - jde o program, který vám v počítači prohledává vaše fotografie a jednoduchým způsobem umožňuje jejich zveřejnění na internetu.
Nyní se vyšvihli z novou perfektní funkcí, a to umístění vkládaných fotografií na mapu. Pokud tedy nahrajete své nové fotografie ke zveřejnění na internet pomocí Picasa, můžete pak následně umístit jednotlivé fotky do mapy. Ideální způsob jak zálohovat nejen samotnou obrazovou část pořízených fotografií, ale také jejich pozici. Stačí si alespoň trochu zapamatovat kde se ta či ona fotka pořídila a pak jednoduše vyhledáním podle názvu nebo posunem mapy ji umístit.
Odkaz na umístění fotografií do mapy najdete až když si budete jednotlivé fotky na webu prohlížet. Tzn. nejdříve nahrát, pak umísťovat na mapu. Pak se (pokud jste přihlášení a máte vlastnické práva k albu) vám objeví v pravé části odkaz "Přidat umístění".
Po jeho výběru se otevře mapka s kolonkou pro vyhledávání (např. města). Uložením je hotovo.
Pro toho kdo si bude fotky prohlížet to pak bude vypadat následovně:
No a na závěr ještě jedna super perlička. Picasa umožňuje také zobrazení mapy se všemi umístěnými fotografiemi v jednom albu. To najdete při prohlížení fotografií pod odkazem "Zobrazit mapu alba".
No a můžete prohlídnout výsledek...
Bezdomovcem - den 1. /2
Jsme na místě - DonauRadWeg nás bude doprovázet několik dní. Budiž taková jaká jsi nás přijala - asfaltová cestička pro dvě kola, pouze cyklisti (pokud nějaké auto tak opravdu VELMI opatrně), příjemné vlněná okolo Dunaje, žádné kopce ani zkopce.
Jako první teda vybalujeme všechno z auta a skládáme kola - je toho pěkná hromádka. Tom nás za chvíli opustí a vrací se do Ostravy (vůbec mu to nezávidím takovou štreku). Jen tak ze srandy nasazujeme brašny na kola abysme věděli že nám nic podstatného nechybí a na rozloučenou s Hojgříkem se párkrát vyfotíme.
Protože byla už jedna po poledni, rozhodli jsme se před tím než začneme pořádně pakovat kola se posilnit. Sedli jsme na blízkou lavičku a cpali a snažili se to protáhnout :)
Tak, dojezeno, jdem na to. Je to docela švanda. Nejdříve nasazujeme zadní brašny. Nasadíme a zjistíme že pokud jsou nasazeny první zadní boční, nejde nasadit spacáková která se dává zvrchu na zadní nosič. Celý systém se zdál napoprvé docela jednoduchý - prostě nasadíme a jedem. Na podruhé (když už jsme to zkoušeli) se to zas tak jednoduché nezdá. No a nakonec můžeme myslím říct, že než jsme chytli ten správný grift tak jsme se docela natrápili. Po několika nasazeních a sundáních to už ale šlo samo. Vše je otázkou cviku.
Po zadních brašnách a vrchní spacákové ještě nasazujeme brašny na přední kolo. Jsou u toho i nějaké popruhy, které jsme ale usoudili že nebudeme potřebovat. Stačí že je brašna chycena jedním háčkem zespodu a dvěma nahoře.
Takže první kola osazeno, teď ještě to druhé a můžeme se rozjet. Ale ouha. Naložili jsme zadní brašny a prásk - stojan křupnul jako špilka. No nic, bežím k prvnímu kolu a raději stojan schovávám a opírám kolo o lavičku. Uff, aspoň že tento zatím drží. Nicméně to bude paráda - s takovými koly vždycky hledat nějaký opěrátko o které můžeme kola opřít.
Ale na druhou stranu si říkáme že se mohlo pos... něco důležitějšího a jako test naší schopnosti improvizovat to bylo OK :)
Je 16:00 a my máme nabaleno a můžeme vyrazit. Tím že se moje kolo ještě dolaďovalo, šel se Dijo projet a vyzkoušet jak vše drží. Bohužel normálně nastupuje tak že přehodí nohu přes sedlo zadem. No ale teď tam byly brašny. Jak tedy na to? Přece jenom v 76 letech už člověk není tak pohyblivý aby tam hodil nějaký flop :) Nakonec je vyřešeno - dijo našel řešení - nahne kolo co nejvíce (přestože 60kg kolo se naklání a hlavně drží dost těžko) a pak šup nohu jako ženská přes štangli. Tak a teď rozjet. Trošku se to kymácí ale jede to. Jenže ani po pár metrech se třepání nerovná. Přední kolo kompletně rozkmitává celý stroj. Kde je chyba? Zastavuje a já kontroluju všechny držáky brašen. Nic nenacházím. Nastupuju na kolo já a hledám. Je jasno. Ty špagáty co byly k předním brašnám upínají brašny natěsno k nosiči. Spodní háček brašen je totiž na gumě a tím je možný rozkmit na předním kole. A to dost radikální. Hledáme teda špagáty a snažíme se přijít na to, jakým způsobem to tam navléct aby to drželo fakt nafest.
Máme to, zkouším a je to OK. Dijo nasedá, trošku se to pořád třepe, já mu trošku pomáhám se stabilitou ale po chvilce je to jak to být má - jedeme.
Rozplýváme se jak je ten svět krásný. Po asi 10km se odhodlávám, zastavuju a vytahuju foťák do zadní kapsy dresu. Musel jsem si sice dodávat odvahy, ale nakonec k tomu došlo. Pustil jsem jednou rukou řídítko a s hrůzou v obličeji se snažil vyfotit první fotku za jízdy.
Celé řízení takto naloženého kola je fakt dost odlišné od normálního kola "nalehko". Řídí se celou dobu v podstatě silou. Neexistuje jenom nějaké lehké držení se řídítek. Nene, pěkně zapojit ruce a makat. No a díky tomu že jsme nebyli vůbec zvyklí, byla jízda s jednou rukou mimo total nářez :) Dokonce i první žena (Lucka Kovaříková), která na kole (spolu s Michalem Jonem) objela Zeměkouli hned po startu jejich dlouhé trasy a při první zkušenosti s předníma brašnama spadla. A to byla zkušená cyklistka natěžko! Takže budiž nám odpuštěno :)
pondělí 30. června 2008
Jedna technická...
Tak to bych samozřejmě nebyl já, abych neměl zas něco k mapám. Tentokráte se jedná o dodatek k článku Atomyxe - doporučuju jej přečíst dříve než budete pokračovat ve čtení následujícího textu.
Na tomto výletě jsem s sebou měl GPSku a tak si nesmím nechat ujít příležitost se trošku prezentovat daty která jsem naměřil. Zapnul jsem ji hned na parkovišti. Naštěstí je už vybavena citlivým chipsetem pro příjem signálu, takže ji nemusím mít pověšenou na krku a tak jsem ji zase schoval do batohu a ona si v klidu zaznamenávala údaje o poloze. Na zpáteční cestě se ozvala slabým pípnutím, tak jsme vyměnili baterky a pak jsem ji zas až v cíli vypnul.
No a teď doma koukám a stahuju data. Je to úžasná věc. Však uvidíte.
Všechno jsem to nahrál do programu Google Earth - kdo nezná, vřele doporučuju. Je to super prográmek, ke stažení zadarmo, kde je možné prohlížet hory ze všech stran.
Stažená data jsem teda nahrál do hototo prográmku a prohlídnul. Udělal pár snímků pro představu:
No a nakonec jsem si ještě vygeneroval dost zajímavý výškový profil:
No a pak jsem ještě provedl další parádičky a nakonec je výsledek v našich známých mapách od Gůglu.
Zvětšit mapu
úterý 17. června 2008
Jak na ty Google mapy
Díku zvídavému Lukovi se teď dozvíte, jakým způsobem se dají vytvořit svoje vlastní mapy vod Gůglu podobné té které mám v onom článku.
Stačí v okně internetového prohlížeče zadat adresu: maps.google.com
Na levé straně pod barevným "Google Maps" najdete dvě záložky, z nichž ta pravá je ta na kterou se musíte přepnout. Je to "Moje mapy".
Pod tím se vám zobrazí "Vytvořit novou mapu".
Zadáte název - například "Kde právě bydlím". Můžete zadat i nějaký popis...
Tímto máme svoji vlastní mapu vytvořenou, ale jako taková je prázdná. Výhodou celého tohoto systému je, že mlžete do mapy vkládat své vlastní informace. Ty můžou být buďto bodové, liniové, nebo plošné.
K tomu abychom tam teda mohli něco vložit jsou tam čtyři ovládací prvky, které jsou umístěné už v mapovém vyobrazení, v levém horním rohu:
- ruka na posun mapou
- balónek a na vyznačení bodu
- křivka na vytvoření linie
- mnohoůhelník na vytvoření libivolné plochy
Body zřejmě není třeba popisovat - pouze kliknete na balónek a potom na bod na mapě, kde chcete bod vytvořit. Objeví se vám dialogové okno, do kterého můžete vepsat název bodu a jeho popis. Kliknutíém na ikonku se zobrazí seznam dalších, které můžete použít.
Linie fungují podobně. Pokud chcete vyznačit linii z bodu do bodu a oba nejsou na viditelném zobrazení mapy, jednoduše mapu zmenšete tak, aby byly oba vidět a začátek a konec linie dejte do přibližného místa. Klikněte na počátek, pak na konec (můžete vytvořit i linii o několika mezibodech). Vytváření linie ukončíte dvojklikem v místě posledního bodu. Počátek i konec jdou následně upravit. Tzn. že přiblížíte na počátek, najedete nad něj myší a objeví se malý čtvereček, který můžete myší uchopit a přesunout jej do opravdového začátku linie. To samé i s koncem.
Navíc jedna velice vychytaná věc je, že vždy se vám mezi počátečním a koncovým bodem přímky vytvoří ještě jeden bod uprostřed, který slouží k tomu, abyste dovedli linii "zatočit". Máte teda umístěný počátek i konec. Teď zmenšete náhled tak ať vidíte oba konce a myší najeďte zhruba do prostřed. Objeví se čtvereček, který můžete posunout. Tím vám vznikne první lom. Linie uže teda není přímka a tak se mezi počátkem a lomem vytvořil další bod, který opět můžete umístit jinam (podobně i mezi lomem a koncem).
Tak můžete pokračovat do nekonečna, dokud nebudete spokojeni s průběhem linie.
Plochy jsou obdobou.
V levé části se vám postupně zobrazuje, jaké že prvky jste postupně přidali. Můžete je přemísťovat mezi sebou tak, aby vám vyhovovalo pořadí.
Jakmile máte hotovo, potvrďte to stejně nazvaným tlačítkem.
No a aby to celé vůbec k něčemu bylo, koukneme teď na pravou stránku těsně nad mapu a uvidíme odkaz "Odkaz na tuto stránku" - to je to nejdůležitější ze všeho. Díky tomudle jste schopni získat www adresu vaší nově založené mapy a pochlubit se s ní jiným, nebo taky získat malou mapku pro vložení na svoje stránky. Prvnímu odpovídá horní řádek otevřeného okna, druhému ten spodní.
Pokud teda chcete poslat celou adresu, zkopírujte ze žlutého prvního řádku třebas do emailu.
Pokud chcete vložit mapu do svojí stránky, zkopírujte ten druhý řádek a postupujte následovně:
- Důležité je přepnout se do zobrazení HTML kódu. Pokud používáte systém blogger na adrese xxx.blogspot.com, pak nad oknem, kde píšete články, je napravo odkaz "Upravit HTML". Kdo se v tom nevyzná tak uvidí pouze změt znaků. Jedno je ale jednoduché - pokud víte, kam chcete mapu ve vašem textu umístit, stačí si zapamatovat poslední předchozí slovo a v té změti ho njajít. Ten kód, z druhého řádku pak vložte hned za to slovo a mělo by to fungovat.
Zvětšit mapu
Jo a ještě jedna poznámka na závěr - výsledné zobrazení mapy závisí na tom, jaké ho zrovna máte v moměntě, když zmáčknete tlačítko "Hotovo"!!!
Tož hodně zdaru Luki a případně i ostatní!
pondělí 16. června 2008
10 dni s masazi...
Asi bych mela nejdrive zacit tim, proc jsem se vlastne na takovy kurz vubec prihlasila, co??? Ja ale vlastne ani nevim, proste me napadlo, ze by bylo dobre umet nekoho namasirovat a mozna by me to mohlo i bavit, no a mozna bych se tim mohla i budoucnu zivit, tak proc ne :o)
Rekla jsem si, ze bych mela zacit od zacatku - nejdrive si udelat zakladni kurz - sportovni a rekondicni masaze a potom pripadne navstivit i ostatni kurzy (napr. lavove kameny, aroma masaz, indickou masaz hlavy, apod.) A tak jsem v unoru koukala na internet a hledala co nejrychlejsi variantu tohoto kurzu. (2 mesice dovolene v kuse by mi urcite u sefa neprosly).
Po chvilce hledani jsem nasla idealni variantu - 10 denni intenzivni kurz s ubytovanim v Krasne Lipe. (http://www.dotekyduse.com/) Copak ja vim, kde lezi Krasna Lipa :o) Koukam na mapu no a zjistuju, ze je kousek od Liberce, coz je idealni, protoze muzu navstivit sestricku se svagrikem a skouknout jejich novy bytecek. No a je to naplanovano :o)) Jak jednoduche.... (jeste se musim pochlubit, ze jsem mela hodne velke stesti na letenky - zpatecni letenka Dublin - Praha me vysla jenom na 1300 Kc i se zavazadlem :o)
Asi 2 tydny pred odjezdem do Cech jsem zkousela ukecat sefa jeste o 2 tydny neplacene volna (stihla bych navstivit celou nasi rodinku a taky absolvovat dalsi kurz - Lavove kameny).
Bohuzel mi to ale nevyslo, ne ze by sef byl takovy krutas, ale jedna kolegyne skoncila, protoze ceka miminko a druha musela jit na operaci :o((
Takze navstevy o par dnu, teda spise mesicu musim odlozit :o(
Do Cech jsem dorazila ve stredu 7.5. v 11 hodin a z Prahy jsem hned frcela do Liberce, kde uz jsem byla domluvena s Vladkou na obed. (trajdat po Praze se mi teda vubec nechtelo, ono s 16 kg baglem by to asi nebylo nic prijemneho :-)
Po obede, jsem si u segry v praci odlozila batozinu a vyrazila na nakupy. - teda spise na kukandu, ale tak jo par veci jsem si koupila :o)
Vecer jsme si dali vinecko a po 3 mesicich jsme zase poradne pokecali.
Kurz mi zacinal az v patek 9.5. takze jsem mela jeste jeden den volna. Takze huraaa na hory - na Jested. Pro me to byla premiera, pro segru spise bezna prochazka, protoze na Jestedu byla x-krat a hlavne na neho kouka kazde den z okna v obyvaku a decaku.
Vyslo nam skvele pocasi a vyslap byl cupr, no a to ceske pivecko na vrcholu to byla balada :o) (Mely jsme plzen s cesnekackou, mnam, mnam...)
Dalsi den me Vladka s Misou zavezli do Ceske Lipy (cca. hodku cesty z Liberce) a tam to vsechno zacalo :o)....
Zacatek byl naplanovan na 14 hodin (aby meli vsichni cas na dojezd, asi polovicka lidi, vcetne lektora byla z Moravy)
Na misto (kulturni stredisko - Kino) jsem dorazila si 10minut pred zacatkem, uz tam par lidi postavalo, tak jsem se k nim nesmele pridala :o)
No a pak jsme zacali... Nejdrive klasicke predstavovaci kolecko - bylo nas tam 8 zenskych a dva chlapi + lektor. Vekova hranice 19 - 62 let (a to doslova). Vetsina lidicek uz mela nejake kurzy za sebou a nejkeri si tento dodelavali jenom aby mohli dostat zivnostak.
Prvni den byl spise takovy seznamovaci a David (lektor) nam vykladal co je potreba vsechno zaridit, pokud si chce nekdo otevrit salon, apod. Hooodne zajimave veci, dal nam i dost typu, jak se daji obejit nektere nelogicke pozadavky hygieny, atd.. :o)
Prvni den jsme skoncili uz okolo 18 hodiny a pak jsem se sla ubytovat. Bydleli jsme v ubytovne :Tovarna - centrum volneho casu:
No a bydlela jsem s zenskyma na petiluzaku :o))) Jako na tabore :o))
Nejdrive jsme z toho byly vsechny vydivocene, protoze jsme vubec nechapaly jak se tam budeme v peti lidech ucit, jo a hlavne, coz bylo samozrejme dulezitejsi bylo to, ze jsme meli na patre pouze 1 damske WC :o)
Zkousky jsme skoncili okolo 14 hodky, takze jsme pak vyrazili na slavnostni obed a vecer jsme to trosku oslavili v mistni hospudce (byl to fakt oddych, ze uz jsme se konecne po tydnu nemuseli vecer ucit)
sobota 14. června 2008
Mapy vod Gůglu
... jsou fakt supr. Jsem do map tak trosku blazen (mam to potvrzene i diplomem :) a tak jsem si dneska rekl ze bych moch zrobit nejakou mapku te nase cesty s Dijou. V prubehu cesty jsem do GPSky ukladal alespon mista prenocovani. Puvodne jsem sice chtel mit GPS celou cestu zapnutou a celou trasu nahrat. Zvitezila ale energie nad planem obycejneho cloveka. Kdyz jsem spocital co bysme museli mit za pakl baterek pri vydrzi jedne sady (tj. 2 tuzkovky) cca den a pul tak se mi z toho zatocila hlava. Jasne, meli jsme s sebou nabijecku. Ale kde nabijet? Solarni jsem kupovat kvuli jedne ceste nechtel (prestoze by se sikla protoze parilo jak bejk a my bychom meli celou trasu zaznamenanou). Tak musi stacit aspon pozice noclehu.
Tyto body jsem dnes stahnul do pocitace pomoci programu MapSource od Garminu (kdo zna a vi neco o GPS tak jej urcite zna). Nasledne jsem musel odfiltrovat nejake ty zbytecne body ktere jsme po ceste ukladali plus smazat paths (zaznamy trasy) kdy jsme meli pristroj zapnuty. Ona GPSka totiz zaznamenava pohyb do pameti hned jakmile zjisti svou polohu. No a kdyz jsem zameroval jednotlive body noclehu, tak zaroven vzdycky i zapisovala.
Pak jen stacilo vyexportovat tyto body do formatu ktery umi Google Earth, v nem pak vyexportovat KML soubor, ktery uz lze jednoduse naimportovat primo na http://maps.google.com
Zvětšit mapu
No ale zbyvalo jeste najit pocatek startu protoze ten jsme zapomneli zaznamenat do GPSky. To jsem prvne hledal na jinak vybornem webu kde je seznam fakt dosti cyklotras (www.bikemap.net). No ale prave diky tomu ze jich je tam tolik a ja se absolutne nebyl schopen zorientovat tak sem musel pouzit jiny zpusob. Vratil jsem se k datum v GPS, nasel path ktery se zaznamenal kdyz jsme prijizdeli na misto startu a odpichnul se odtamtud. GPSku jsme totiz meli v aute zapnutou a hledali jsme kde je reka. Nic vic jsme nevedeli, jen ze cyklostezka je to Dunajska, tak musi byt u Dunaje. Na ktere strane reky jsme neresili, to najdeme vzdycky :) No a v GPSce jsme nemeli podrobnou mapu, jen hooodne zakladni takze orientace nulova, jen smer k rece :)
Takze - kupodivu jsem to nasel, huraaa :) Tak konecne vim, odkud jsme vyrazeli :)
No a tady je vysledek ve velkem...
Juicer
A abych vas nezastrasil jenom jednim zdravym strojem, poridili jsme jeste Juicer, neboli odstavnovac. Nefunguje na principu vysokorotacniho "struhadla", kde se vestina enzymu znici diky rychlosti a z toho vychazejicimu zahrivani na mikrourovni (ktera je ale pro bunky ovoce ci zeleniny stejne znicujici). Funguje na principu sneku, skoro podobne jako masomlynek.
Poridili jsme jej, jak uz je u nas posledni dobou zvykem, pres eBay. Po ruznych peripetiich s dorucenim (predevsim diky adrese ktera v IRL standadne neobsahuje ani cislo popisne ani PSC) jsme balik nasli ve skladu DHL. Hura, po tydnu :)
Mimochodem je to celkem bzunda kdyz si vemu ze my jsme jej poridili i s postovnym (asi 600,- Kc) z Anglie za 7 900,- Kc a v CR se to same pod jinym nazvem (ale stejny vyrobce) prodava za 13 500,- Kc. Zaruka stejna - 20 let na motor, 5 na vse ostatni. Potom si rikam - no nekup to :) Je sice pravda ze my ho mame v bilem provedeni, ale rozdil byl jenom asi nejakych 20 liber, coz je snad 600,- Kc. Rozhodne ne 5 600,- Kc (pokud dobre pocitam :)
Rozbalujeme, zkousime. Nejdrive na vecer jenom cerstvou pomerancovou stavu asi ze 6 pomerancu. Vysledek? Vynikajici. Odpad (rozumej tuha slozka) temer sucha. Na nekolika internetovych adresach jsou testy, kdy odpad polozeny na ubrousek jej zanechal temer suchy. Jde tedy temer o 100%-ni ucinnost. Stava vyborna a rano davame do odstavnovace nekolik mrkvi a nat z celeru. Je sobota, vstavame o pul sedme. Zbytek baraku jeste spi a my nechceme nikoho vzbudit. Mrkev byla ve Vladovem odstavnovaci dost hlucna a tak po zkusenostech zavirame dvere. Ale ono nic. Temer jakoby bezela mikrovlnka. Za par minut je odstavneno a davame se do umyvani. U starsiho Vladoveho byl hodne velky pakec umyt sitko (to uje ostatne i u vysokootackovych popsanych na zacatku). No ja to davam ani ne za 5 sekund - neco uzasneho. Kolikrat jsme meli chut na juice a nechtelo se nam do toho kvuli slozitosti a pracnosti. To ted neni, takze vzhuru do ziveho sveta.
Vice informaci si muzete precist i v cestine. Myslim ze stoji stopro za precteni i kdyby jste nad nicim takovym vubec nepremysleli - jen tak, pro rozsireni obzoru...
Sprouter
Ani nevim jaky je rozumny preklad slova sprouter, snad klicidlo, klicnik. Netusim a nepovim. Pokud nekdo vite tak dejte vedet :)
Kazdopadne je to masinka ktera slouzi k nakliceni ruznych seminek. No a predevsim diky nasemu kamaradovi Vladovi jsme se dostali k informacim, ktere bychom radi vyzkouseli na sobe samych, jednoduse proto ze si myslime ze na tom opravdu neco je.
Kazde seminko v dobe sveho kliceni nekolikanasobne (az 200x) zvysi svuj obsah mineralnich latek, enzymu, vitaminu a buhvi ceho jeste. Jde o to ze bez jakychkoliv drahych podpurnych tabletek na spraveni zazivani, tabletek na spani, tabletek na vysoky nebo naopak nizky tlak, na spatnou hladinu cukru atd... Vse je otazkou vyrovnanosti techto fakt dulezitych latek v tele. A toto je jeden snad z nejsnazsich zpusobu jak jejich obsah doplnit. Umele pripravky jsou urcitou cestou, ale proc? Jde tam jenom o chemii. Cetl jsem ze treba "obycejne" jablko obsahuje az 10 000 ruznych latek, ktere telu prospivaji. Myslite ze tabletka obsahuje vsechny, nebo trebas aspon 10% techto latek? Ja myslim ze jen tezko. Ale je to na kazdem.
My jsme tu vseobecne nejak trosku vic objevili klady "prirozenejsiho" stravovani, vice zeleneho stravovani. Nejak nam to zacalo chutnat a je pravda jedna vec. Muzu se nacpat jak chci a nikdy nepadnu unavou hned po jidle tak jako napr. po jinak vynikajicimu vepru knedlu... Odpoved je snadna - telo jsem nepretizil a zazivani neodebira tolik energie.
Zda se ze jsem se do toho trosku zamotal co? Jen jsem chtel napsat: Poridili jsme si sprouter, je to vyborna vec, tecka. :)
Typ je to tendle.
Az budeme mit nejake zkusenosti, urcite je sem napiseme...
neděle 8. června 2008
Přirozený vývoj?
Poslední dobou se mi zdá že přirozeným vývojem můžu nazvat snad vše. Věci okolo mě prostě tak nějak plynou a vše co se děje se mi obzvláště poslední dobou zdá tak nějak jako přirozený proces. Všemu musí něco předcházet a logicky zas něco následovat.
Tak nějak jsem si toto uvědomil když jsem byl na onom bezdomoveckém výletě na kolech. Souvisí to hodně s tím, jakou krajinou jsme projížděli, jaké jsme zažívali strasti a radosti. Jsem člověk, který vcelku rád poznává nové věci, nové prostředí a někdy i nové lidi :) Toto všechno jsme na kolech zažívali, jen mi tam možná něco chybělo (přestože šlo o úžasnou akci která mi hodně dala). Pak jsem na to jednou večer přišel.
Ubytovali jsme se v kempu na břehu Bodamského jezera, postavili stan a vedle nás jeden němec. Jen přijel jinak, přijel na mašině. Malý stan, vařič a ešus, večer plechovkové pivko a koukal na jezero. Byl sice sám a já bych toto chtěl určitě prožívat s mojí nejdražší polovičkou Aďulkou, ale i tak jsem mu tak nějak záviděl.
Nešlo tady o to že je na břehu jezera a kouká do něj. Šlo o to, že se za den přesunul o bůhví kolik stovek km a teď relaxuje. My jsme to s Dijou sice mohli též, ale vždycky jsme byli tak vyplivnutí, že jsme našli místo na spaní, něco poklábosili u večeře a pak na kutě. Možná to bylo nezvykem na takový zápřah, ale i tak... No a navíc když se k tomu přidá samotný požitek z jízdy... Sice jsem seděl na mašině jen párkrát, ale i tak si to doufám dovedu představit :)
No a konečně se teda dostávám k tomu přirozenímu vývoji - od této chvíle jsem si začal motorkářů tak nějak více všímat a domů jsem dojížděl s novým snem. Začíná se mi pomalu plnit, včera jsem si pořídil hadry:
No a jsem vlastně u podstaty celého článku, rád bych zkusil trošku obměnit tento stroj
za tento
sobota 7. června 2008
Počítače stále umějí překvapit
Přestože už jsem nějakou tu dobu nad různýma počítacíma strojema strávil a něco se do nich nahleděl (dokonce díky nim jsem dnes musel koupit i mučidlo - viz. podrobný popis - holt bolavá záda spraví pouze pohyb a náprava svalstva - teda aspoň v to doufám a doufám že pár dní dál doufat budu), dokáží ještě stále překvapit.
Stalo se to zrovna dnes. Koukám do něj, něco upravuju, něco čtu a zároveň prohlížím fotky od Luka. Najednou je tu - chybová hláška. Už už jsem jí chtěl odkliknout se standardním nezájmem ale čímsi mě zaujala. Upřel jsem na ni oči a skoro jsem nevěřil co tam vidím. No schválně posuďte sami:
Muj novy stolecek
Prvni clanek po prijezdu z dovolene (coze ja jsem nejakou mela? uz mi to vubec neprijde :o), jsem chtela samo sebou napsat o maserskem kurzu, ale protoze je to trosku na delsi povidani, teda spise psani a musim i zitra - v nedeli do prace, tak delsi psani necham na jindy.
S kurzem to ale hodneee souvisi.
Po navrat do Irska jsem hned musela vyzkouset svoje "maserske umeni".
Pokusnym kralikem byl samozrejme Rada, ktereho jsem "zneuzila" hned druhy den po jeho navratu. Namasirovala bych ho hned prvni den, ale dorazili jsme domu az v noci :o)
Uvelebil se na posteli a ja zacala masirovat.........
Po 15 minnutach uz me bolelo v zadech a ze slibene masaze celeho tela jsem zacala pomalu couvat...
Jedna masaz na posteli a bylo rozhodnuto. Koupim si masazni stul.
Prosla jsem nabidky na internetu, porovnala parametry, ktere nabizi v Cechach a na kterych se bezne masiruje a za dva dny bylo jasno.
Objednala jsem si pres internet stul z Anglie a za 4 dny jsem ho mela doma.
Koupila jsem si ho pres internetovou aukcni sin (http://www.ebay.com/), kde se da sehnat spousta cupr veci, jak novych, tak i pouzitych a hlavne za super ceny. Fakt doporucuju.
Stul jsem si objednala fungl novy a ma 3 letou zaruku.
Jenom pro vase predstavu :o) ma vsechno co jsem si prala - je modry :-), je 190 dlohy, 7o cm siroky, ma nastavitelnou vysku, ma navic kulatu podhlavnik (lepsi vyraz me zrovna nenapada) a podlozky na ruce na rozsireni stolu a taky je mozne zvednout cast, kde byvaji nohy. - doufam ze si to presne podle meho odborneho popisu predstavite :o)
Da se slozit a ma cupr obal, takze s nim muzu klidne i cestovat...
Hned ten vecer jsem ho na Radovi vyzkousela a byla to balada. Chrochtala jsem si nejenom ja ale i Rada, tentokrat uz opravdu doslo na 2 hodinovou masaz celeho tela :o)
Takze az prijedete na navstevu, nebo se proste stavite na kafco (tak jak to bezne delate :o))), dostanete k tomu jeste masaz....
Tady mate par fotek...
Zapomněl jsem... část 1.
No raději zřizuju i tento seriál na pokračování, protože toho bude asi spousta co do série "Bezdomovcem..." zapomenu dát a bylo by škoda se o to s vámi nepodělit.
Na tento nápad jsem přišel když jsem prohlížel fotogalerii z cyklovýletu s Dijou. Objevil jsem jednu, která obzvláště stojí za to a byla mým favoritem. Celou dobu v průběhu psaní "úvodního slova" jsem si říkal - nesmím zapomenout - inu stalo se.
V průběhu oněch dvou dní, co jsme balili a zajišťovali všechno co zajištěno být mělo jsme mimo jiné koupili i cyklopláštěnky. No a asi by nebylo dobrě si je vyzkoušet až v dešti někde na cestě nééé?
No a jak nakonec zrovna tato dopadla? Přestože si jí koupil Dijo tak skončila zde v Irlandii protože Raďule Diju ukecala a koupila ji od něj - prý si může v ČR koupit další. A tu bohužel tak nádhernou nesežene :) Jen škoda že není růžová, to bych v ní snad jezdil já...
Bezdomovcem - den 1.
Je 7.5.2008 a ráno vstáváme už v 4.30. Máme před sebou pořádnou dávku kilometrů (asi 500), naštěstí ještě autem :) Ani nesnídáme, jen naposledy kontrolujeme zda máme všechno - především kola, brašny, cyklověci, věci na spaní, na chození, hygienu, doklady, nářadí, náhradní díly, nějaké to jídlo, foťáky, GPSku, mapy a další... V brašnách už máme nabalíno ze včera, na kola je nedáváme abysme je zas nemuseli před barákem sundávat. Jedeme oktávkou bez střešního nosiče a tak musíme kola rozložit, resp. alespoň sundat přední kolo a bagáž naházet na ně.
Sejdeme po schodech, snosíme všechny věci a já oddělávám první přední kolo - pohodička. Pche, co budem dělat ještě tu půlhodku za kterou máme být u Toma před barákem? Vezmu druhé kolo, snažím se dostat k rychloupínáku, ale v servise se jim podařilo nasadit nosič na přední kolo tak, že se nedostanu k páčce abych mohl upínák povolit. Sakryš, musíme domů pro kombinačky. Ještě že tak, chtěli jsme je vzít a zapomněli jsme na ně :)
Pěkně jsem se potrápil, musel jsem snad tisíckrát otočit čudlíkem na druhé straně vždy o 1/6 otáčky. No a v tom volal Tom, kde že vězíme, že už jsme u něj měli být. no nic, ještě další tisíc otáček a kolo už povolilo. Vysloveně je teda hážeme do kufru, na ně bagáž a vyrážíme. Tak tak jsme se vešli. Dijo si zpočátku dobrovolně sednul dozadu, kde ho tlačilo snad všechno co tlačit mohlo :) Později jsme museli uvolnit páčky rohů na řídítkách mojeho kola abysme je mohli otočit a nesnažila se vměstnat mezi dijovy žebra.
6:10 už vyrážíme z Ostravy směr Brno, Vídeň, Linz.
Málem bych zapomněl - dostal jsem od Diji vládní úkol, a to sehnat všechny kešky v okolí naší trasy abychom mohli v každém státě minimálně jednu vytáhnout. Kdo mě zná, ví že jsem totální packal a nechávám věci na poslední chvíli (nicméně se s tím snažím bojovat :) No stalo se že jsem kešky do GPS nestáhnul. Naštěstí má Tom noťase i s mobilním připojením na net. Jedinný problém je že to je dost pomalé a pokud mám hledat na mapě tak se to nedá, zakázal jsem teda zobrazování obrázků - tím pádem i mapy. Jedno co jsem ale ještě z domu stihnul, bylo vygenerování dotazu na vypsání všech kešek ve vzdálenosti 10 km od naší plánované trasy. Bohužel jsem počítal s variantou že pojedem z Budějic a tak prvních pár kilometrů jsme se museli obejít bez kešek. Dotaz jsem doma sice vytvořil, ale už jsem nezkontroloval jeho výsledek. Bez mapy jsem teda nemohl zkontrolovat co za kešky se vygenerovaly a stáhnuly. To jsem zjistil až v Rakousku. Nejbližší kešku máme 650km vzdušnou čarou - ve Francii, safra, kde je chyba? Pak jsem nad tím přemýšlel a na geocaching.com zřejmě není možné vyhledávat přeshraničně v případě vyhledávání kešek podél trasy - škoda, musíme se k nim teda trochu projet :)
V Brně ještě tankujem na výpadovce na Prahu. Proč ne když chcem jet na Vídeň že? Řídil Tom a údajně tam maj nejlepší a nejlevnější benzín v celém okolí Brna :) Jenomže mě brachu neoblafneš, já vím že si myslel na holky co máš doma, jestli mají co jíst a jestli jim bude chutnat ta snídaně cos jim nachystal :)))
Beru za to já a vracím se na výpadovku na Vídeň. V Mikulovicích zastavujeme a nakupujeme ještě nějaké to jídlo, budeme přece nějakou dobu mimo české korunky a tak je potřeba šetřit pár prvních dní ony Eura. Každý si neseme dvě igelitky, sem zvědav kam to na ty kola pověsíme protože do brašen se to stopro nemá šanci vejít.
Za hranicema s Rakouskem jdem s Dijou koupit dálniční známku - naštěstí mají na pultě nalepenou nálepku i s cenama a na kolik dní jsou takže Dijo jen ukazuje prstem. Kupujeme na 10 dní za 7,2 eura. škoda, mysleli jsme jak pošprechujeme :)
Dál už cesta ubíhala spokojně, ve Vídni se sice trasa v navigaci (podotýkám že bez podrobné rakouské mapy :) rozcházela se značením, ale výpadovku na Linz jsme nakonec našli. Potom už jenom dálnice a spokojná jízda 130-kou.
Chtěli jsme do Linze, ale zas ne až do města, jenom někam k Dunaji. Proto jsme odbočili na jedné křižovatce a tůačili se směrem k ní. Nakonec jsme po jednom špatném odbočení narazili přímo na dunajskou stezku - supr značení, pěkná cestička kolem vody. Zastavili jsme a vybalujeme kola a bagáž. Je jedna hodina po poledni. Supr čas. Najíst se, resp. sníst vše co jsme nakoupili v Mikulově (jenom proto že fakt nemáme nikde skoro žádné místo) a vyrazit.
středa 4. června 2008
Bezdomovcem - úvodní slovo
Jak už se Raďule zmínila v dubnovém článku, naše původní plány byly úplně jiné. Měli jsme se vydat směr ČR koncem května, tam napakovat naše kola báglama a vyrazit směr Skandinávie na 3 měsíce. Jen tak, pod stan. Tam si během putování najít nějaké městečko, zaplatit podnájem, nechat tam kola a letecky se vrátit pro auto s věcma do Čech.
Plány se ale pozměnili a my se rozhodli zůstat na ostrově ještě jeden rok. Nebudu nic nalhávat, jde o peníze. Jen doufám, že za rok nezjistíme, že by se šiklo ještě víc těch eur a nebudeme uvažovat o dalším prodloužení :)
No a tak si Raďule naplánovala masážní kurz v Čechách no a já přemýšlel co s dovčou. Z únorové návštěvy ČR jsme měli objednány nosiče na kola i s brašnama a kola jsme měli v servise aby nám je připravili na Skandinávii 2008. No a napadla mě myšlenka dopravit ty kola do Irska - sice tu nějaké máme ale ty stojí za to (já svoje vyměnil za nalezený mobil a Raďule koupila přes inzerát jedno řádně jeté).
Slovo dalo slovo, no s kým jiným než s naším Dijou a bylo rozhodnuto (není na tom nic zvláštního, jen to že Dijo oslavil letos v lednu své 76-té narozeniny :)
Já letadlem do ČR, tam se napakujeme a vyrazíme. Za necelé 3 týdny musíme dojet aspoň do Francie. Odtamtud už pak zbytek cesty vlakem k trajektu a tím do Irska, kde už nás v přístavu bude čekat žena s Xantušem a odveze nás k nám domů. Navíc měla s Raďulí do Irska letět i Helenka, která ale bohužel odmítla ze zdravotních důvodů (ještě teď nám to je líto).
3.5.2008 v sobotu balím a večer si jdu ještě na chvíli lehnout .
Krátce po půlnoci vstáváme a Raďule nás (mě a Michi, která na nějaký čas frčí do Čech) odváží na busa. Ten pak na letiště do Dublinu. V 11 už jsme na letišti v Praze a 16:30 nás vyzvedává Tom svým (respektive Pájiným) novým fárem Hyundai SantaFe v Ostravě po pohodlné projížďce prdolínem.
Máme sice napilno, ale návštěvu rodiny jsem stihnul i s řádnou opičkou díky Tullamorce kterou jsem přivezl bráchovi jako náhradu za tu minulou která se skoro nedala pít (Connemara whiskey pokud si dobře vzpomínám - takže před ní varuju :)
Hned v pondělí ráno vyrážíme s dijou pro kola do servisu a přidal se i Tom, který prý potřeboval vyvětrat whiskeyhlavu. Když je vidíme, je nám docela do smíchu. Sice jsou brašny ještě v krabici, ale nosiče už jsou přidělané a jsme rádi že kola odlepíme od země. V servise jsme ještě dokoupili potřebné blbosti jako lepidlo, náhradní špice apod. a poctivě jsme kola dotlačili domů. Nechtěli jsme si nabít nos ještě před odjezdem :)
Zbytek pondělka a celé úterý ještě sháníme - pojištění, dijo eura, sedla, přilbu, cyklopláštěnky, s Tomem batoh a kdo ví co ještě. Bylo toho fakt ještě dost. Helenka nám napekla výborné miminka a usmažila řízky - tímto ještě mnohokrát děkujeme :) No a ve středu ráno můžeme vyrazit.
Otázka ale ještě zní - kam? Chtěli jsme se dopravit přes ČR vlakem, někam k Budějkám a odtamtud už na kole. Napadla nás ale šťavnatější myšlenka (bohužel ale jen pro nás :) a to zeptat se Toma jestli se nechce provětrat. K našemu velkému obdivu souhlasil - fakt díky Hojgříku, moc jsi nám pomohl. Otázka ale stále zůstávala ve vzduchu.
Sedli jsme teda nad via michellin a plánovali a zjišťovali kudy se dostaneme nejdál a bude to pro Toma nejpohodlnější na řízení. Nakonec padla volba na rakouský Linz - je to přímo na Dunajské stezce kterou jsme chtěli použít na velkou část cesty.
Tímto skončili přípravy a začal pro mě i diju docela zajímavý zážitek...
Pokračování...
pondělí 2. června 2008
A jsme zpatky...
... v plne sile a pripraveni se podelit a zkusenosti a zazitky. Dnes uz ale ne, dneska v noci totiz vyrazim doprovodit naseho Diju na letiste do Dublinu a tak se chci aspon trosku prospat. Jedeme sice busem ale i tak bych rad alespon na zpatecni ceste neco delal protoze sedet jen tak moc dlouho nevydrzim.
Takze zitra zdar - snad :)
neděle 4. května 2008
Manzelska zkouska
Tak a ted se ukaze, jak je nas vztah pevny :o))))
(tady mate fotku z doby naseho seznameni... :-)
Jsme uz sice spolu 9 a pul roku, ale je to ted poprve co stravime dovolenou kazdy zvlast, ale hlavne je to poprve co se neuvidime cele dlouhe 3 tydny.
To ze stravime dovolenou kazdy zvlast nebyl vubec zamer (urcite bychom ji radeji prozili spolu -doufam, ze muzu mluvit za oba :o), ale opet mensi uprava nasich planu :o))
A tak se stalo, ze jsem Radu zavezla dneska brzo rano v 01:25 na autobus do Dublinu...
A odjela zpatky do vyhrate postylky, kde uz me ale nikdo necekal.... :o(
Ted budou zrejme nasledovat dva dny smutneni :o) Protoze mam volno a jsem tady sama (zustali mi tady jeste dva chlapi v baraku, ale to neni vono... :-)
V utery jdu do prace a jeste v utery v noci 01:25 frcim autobusem do Dublinu, no a potom budu v jednom kole a myslim ze na nejake smutneni nebudu mit vubec cas :o)
Tak, ale ted uz musim koncit, protoze jdu smutnit na prochazku k oceanu (vcera bylo 23 stupnu a dneska je tam taky nadherne), kde se prohani asi 10 plachetnicek....
Tady mate par fotek z okoli.... (at vite kam jdu smutnit :o)))
Strihali do hola maleho chlapecka...
Tak za prve uz je tomu par let co Rada neni maly chlapecek :o) a za druhe, nebojte, neni uplne do hola :o)
Rada se chtel ostrihat sam v koupelne pred zrcadlem, ale jelikoz v Irsku nemaji v koupelnach zasuvky (nechapu :o), tak jsem si zahrala na kadernici (holicku) a pustila jsem se do dila.
Rozsirujeme galerii fotografii
Hojte vsichni.
Jelikoz galerie k clanku "Je tady neco divneho" zdaleka nevycerpala sve limity, prijimame dalsi povedene kousky od vsech znamych i neznamych. Vytvory muzete posilat mejlem na me, nebo Raduli.
Jeden uz se k nam dostal a tak ho zverejnujeme jako opravdu povedeny primo na uvodni strance.
Takze prohledejte sve archivy a posilejte. Mozna nakonec vyhlasime hlasovaci soutez o super cenu (treba cokoladu). No a kdyby nikdo dalsi uz nic neposlal tak se podelime aspon ja s Radou :)
úterý 29. dubna 2008
Zavody CHRTU
Uz jste byli nekdy na zavodech chrtu?
My tedy ne a to byl hlavni duvod, proc jsme se rozhodli v sobotu vecer zajit na zdejsi zavodiste.
Radova firma nabidla zamestnancum vstupenku, jidlo a 3 drinky zadaco, tak nebylo ani moc co rozmyslet :o)
Na zavodiste jsme dorazili v 19 hodin, coz mel byt zacatek zavodu. Uz kdyz jsme prijizdeli na parkoviste, tak se nam to zdalo nejake podezrele, protoze na celem parkovisti bylo asi jenom 8 aut. Mrkli jsme do arealu a tam bylo vylidneno, cca 20 lidi. Rozhodli jsme se teda jeste pro malou prochazku a na zavody jsme dorazili okolo 20 hodiny, to uz byla u vratnice pekna fronta a na parkoviste prijizdeli plne autobusy.
V arealu byl jeden cca 200 metrovy okruh, ktery byl vysypany udusanym piskem, okolo celeho okruhu bylo misto na stani, coz ale vyuzivalo jenom malo divaku. Nejvice lidi vyuzilo prosklenou velikou tribunu, ve ktere byla restaurace, bary, ale hlavne jste si tady mohli vsadit nejake svoje uspory na vaseho favorita... (nejmensi vsazena castka 1 euro.
Prvni zavod jsme sledovali venku, stali jsme kousicek od startu zavodniku. Nejdrive se kazdy panicek se svym psem predvedl takovou mensi : promenadou: (az pozdeji jsme zjistili, ze je to kvuli sazeni, aby si kazdy sazejici mohl chrta prohlidnout) a pak uz je zavedli do startovnich boxu. Zaznel vystel a chrti pelasili jako o zivot. Oni ale chteli jenom chytit chlupaty ocas, ktery byl privazany na stojanu krouzicim po okruhu. Prislo mi to hodne srandovni, jak se ti psi zenou (opravdu hooodne rychle), za kusem kozesiny, kterou nikdy nechyti :o)
Po prvnim zavode jsme potkali Radoveho kolegu, se kterym jsme se potom presunuli do prosklene tribuny, kde uz sedelo plno Radovych kolegu a taky sefka, ktera vsem rozdala poukazky na jidlo a piti. Uvnitr to opravdu zilo, bylo tam narvano, plno lidi u baru, plno v restauraci, hlasita hudba, a hlavne kasy na sazeni, ktere byli porad :busy:
Bylo tam i nekolik obrazovek, to kdyby jste nahodou spatne videli na drahu.
Celkem se bezelo 11 zavodu, vzdy po 6 chrtech, mezi jednotlivyma zavodama byla asi 10-15 minutova prodleva na upravu trati, na obcerstveni, ale hlavne na sazeni. Sazeli opravdu vsichni, i deti.... tak jsme neodolali a taky si vsadili 5 euro. Bohuzel nas favorit zklamal a dobehl az treti :o(( Nekteri meli ale stesti, Raduv kolega si vsadil 2 euro a vyhral 84. Vsadil si totiz na poradi prvnich tri chrtu a vyslo mu to.
Behem prestavek jsme pokecali nejenom polsky a anglicky, ale dokonce i francouzsky :o))) Nooo, vypadly ze me asi jenom 3 vety, zbytek uz pokracoval v anglictine. Jeden Raduv kolega je totiz francouz, tak jsme se s nim dali do reci, Rada hlavne zjistoval informace o vlacich, hostelech a cyklostezkach, protoze ho uz za tyden ceka jiz. zminovana dovolena, ktera povede prave pres Francii.
Vzdycky kdyz se blizilo ke startu zavodu, tak ztlumili hudbu a na kazdem sla citit nervozni atmosfera, po startu se celou halou rozlihal povzbuzujici krik a fandeni. Po probehnuti cilem se vsude slo slyset, jak nadsene vykriky a usmevy, tak i zklamani z prohranych penez. Byla opravdu sranda sledovat cele deni z pohledu nezaujateho divaka...
To by nebyli Irove, kdyby si u fandeni a sledovani chrtu nedali nejaky alkohol. A to by jsme nebyli Cesi, kdybychom si nedali s nima :o)))) (Polaky tady nezminuju, to je stejne jako u Cechu:o)
Po skonceni zavodu se vetsina osazenstva presunula k barum, kde se cisnici nestacili otacet. Velky podil na tom mela banda kolegu a kolegyn z Radove prace a my samozrejme s nima. Vetsina Iru pije pivo, nebo whisku a proto tam byla nase skupina s tequilovou smrsti trosku vyjimecna (jak jinak :o)
Objednavala se jedna za druhou, cisnici nestacili krajem citron :o)) U toho jsme tancovali a vykladali.
Jedine stesti, ze jsem si vybrala funkci ridice. (asi bych dopadla hooodne spatne).
Po prvnich trech rundach se k nasi skupince pridala i Radova sefova Niamh (cti nyv), kterou hned hosi (gentlemani :o) pozvali na tequilu. Niamh se priznala, ze to jeste nidky nepila, tak dostala instruktaz, jak na to a po prvnim frtanu sla obednat dalsi rundu pro vsechny :o)) No proste sodoma-gomora :o)))
Okolo pulnoci Niamh zavelela, ze se presuneme do jineho baru, kde maji delsi dobu otevreno. No a protoze je to sefova a sefova se musi poslouchat, tak nikdo neprotestoval a vsichni jsme se hoodne pomalym krokem (nekteri ze strany na stranu) presunuli do jineho baru.
Tady tequilova smrst pokracovala...
To uz jsem nevydrzela a dobrovolne se vzdala funkce ridice :o))) Vsak taxiku tady jezdi dost. Nesnazila jsem se ostatni dohnat, to by asi ani nebylo mozne a ani to nebylo treba protoze jejich tempo objednavani a piti tequily se vubec nezpomalovalo...
Skvele jsme si vsichni zatancili. No vsichni nee, Rada mel lepsi zabavu - navazoval u baru nove kontakty – mel stesti, videla jsem ho vdzycky jenom s chlapama :o)) Kdyz jsem obcas odbehla z parketu a stavila se za nim k baru, po kazde mi predstavil nejakeho noveho irskeho kamarada :o)))
Je hodne zajimave, jak se clovek opojeny alkoholem rychle seznamuje a bez jakehokoliv ostychu se bavi uplne se vsema :o)) Nevim o cem si s nima povidal, zrejme si to nepamatuje ani on :o) ale urcite to byly nejake dulezite a inteligentni reci :o)))
V baru jsem potkala i jednoho verneho zakaznika cistirny, kde pracuju, tak jsme se pozdravili a podali si ruku. Tak uz aspon vim, ve kterem baru ty svoje hadry vzdycky spini :o )
Cas rychle utikal, jako vzdycky, kdyz se clovek dobre bavi.... a nadesel cas odchodu. Bylo asi okolo 4 rano, tak jsme si dali posledni rundu :o)
Cas odchodu jsme si nacasovali skvele, protoze u posledni rundy nam oznamili, ze uz jsme jim spotrebovali vsechny citrony :o)
Zavolali jsme si taxika (jeste s kolegyni a 2 kolegy), kteri bydli kousek od nas a okolo 4:30 jsme dorazili domu...
Oba jsme byli totalne mrtvi a celou nedeli jsme prospali a prolezeli. Nekteri ani nic nejedli, protoze jejich zaludek stavkoval :o)
Musim rict, ze samotne zavody chrtu me moc nenadchly, ale kdyz se sejde dobra parta lidicek, tak je sranda a zabava uplne vsude...
Samozrejme je tu i par fotografii.
Zivot bez televize
Premysleli jste nekdy nad tim jestli by jste umeli zit bez televize?
Schvalne si to nekdy zkuste, treba jenom tyden.......
Za chvilku uz to bude rok co zijeme bez televize... A jak mo nam chybi? Vubec.....
Nikdy driv jsem nad tim nepremyslela, protoze mi prislo automaticke a normalni, ze kdyz prijdu z prace zapnu telku a u toho treba pripravuju veceri nebo ctu maily. Potom si tu veceri snim opet u televize, podivam se na zpravy (kde jsou same vrazdy, autonehody apod.) a pak na nejaky (priblbly) serial. Takze vlastne cely vecer stravim u televize.
Kolik je to hodin denne? Dve, tri, ctyri, pet?
A co teprve kdyz to spocitam za rok? Pokud se nekdo kouka jenom dve hodky denne, tak rocne je to celych 30 dnu zivota ........ to jsou cisla co?
A co delame ted, kdyz nemame televizi? Veceri pripravujeme klidne hodinku (protoze nikam nespechame, honi nas akorat hlad:-), pak nekdy i hodinu vecerime (jako francouzi:-) a povidame si. A pak nasleduje vetsinou pekna prochazka, internet nebo knizka.
Samozrejme se taky nekdy radi podivame na dobry film, ale to muzeme klidne na Dvdcku.
Neberte to jako nejake "rozumovani", je to pouze zkusenost, diky ktere jsme s Radou dospeli k nazoru, ze uz nechceme mit v budoucnu doma televizi.... (nikdy nerikej nikdy :o)
PS: takze az nas nekdy navstivite a budete chtit videt vas oblibeny serial, tak televizi s sebou :o))
středa 16. dubna 2008
Jak se mas
Vis jak se rekne "Jak se mas" anglicky? Teda respektive irskou anglictinou? Jestli ne, tak by te mozna mohl zajimat nasledujici text.
Anglicky se toto slovni spojeni pise "How are you". Anglicky se vyslovuje nejak jako: "Hau ar ju". Jak to ale vyslovuji Iri? Stejne jako vsechno ostatni - hodne slova spojuji a kamarad Vlada, ktery zil 10 let v americanos statos, mel zpocatku dost co delat aby vubec rozumnel (v Cechach pritom ucil anglictinu). No ale abych se dostal k tomu slibenemu irskemu vysloveni - je to "havaje" (to "v" je neco mezi "v" a "u"). Nekdy jenom "haja".
Na tomto by jeste nebylo nic vtipneho. Vtipne je teprve az pouziti. Diky tomu, ze se toto irske "jak se mas" pouziva standardne misto pozdravu (treba i ciziho cloveka), je ho slyset celkem casto a Iri jsou na to zvykli. Stejne tak jsou ale zvykli i na standardni odpoved, ktera je "Not too bad", coz je neco jako "ne tak spatne".
Jakmile se ale potka pozdrav Ira s jakymkoliv cizincem, vysledek je onim kouzelnym, co me rozesmiva temer kazdy den. Ono totiz jestlize Iri pozdravi, tak ma automaticky nasledovat odpoved. Tim spise kdyz navic pridaji pred spojeni "jak se mas" jeste osloveni dotycneho.
Cele to tedy zni nasledovne: "Ahoj Anne, jak se mas".
A Anne odpovi: "Ne tak spatne".
K tem usmevnym situacim ale dochaci kdyz cizinec zacne: "Ahoj Anne" a nepokracuje.
Ir totiz zareaguje automaticky na to ze ho nekdo zdravi (a urcite se tedy zepta i jak se ma) a rovnou odpovi: "Ne tak spatne".
Jenze ja se ho vlastne na nic takoveho neptal. Ja ho jen pozdravil a to jak se ma at si strci za klobouk.
Ja chci jen na oplatku slyset: "Ahoj Radoshu" :)
Cili az se nekdy vypravite do Irilelandie, pozdravte je jmenem a zeptejte se jak se maji at maji radost a nevykolejite je hned ze startu rozhovoru :)
Je tady neco divneho?!
Tento clanek nebude snuskou mych pripitomnelych kecu, mezi ktere se snazim vclenit alepson trosku mojeho totalne sucheho humoru. Bude spise o faktech ktere se odehravaly roky a roky pred vlastnim uvedomnenim si mezi kym (mozna spis cim ) to vlastne zijeme.
Vazeni, je to des!!! Zjistil jsem to kdyz jsem si nainstaloval program "picasa". Po jeho prvotnim spusteni jsem sice par minut cekal (to kdyz se skenoval cely pocitac a hledaly se veskere fotografie), pak ale prisel totalne zdrcujici zazitek. Verte nebo ne, neverili byste co to vsechno naslo. Nastesti ale tento software nema zadny vestaveny filtr, ktery by mi ukazal vsechny vytvory pohromade - to by me z toho asi fakticky klepla PEPINA (ne pipina, to je neco jineho - to je vulgarne slepice).
No schvalne, nebudeme to zdrzovat - schvalne se podivejte - je toto vubec mozne, je na tom neco divneho nebo jsou takoveto zabery normalni???
PS2: Omlouvam se vsem zucastnenym, ale myslim ze lidske pokoleni by prislo o dulezita fakta, ktera mohou pozdeji ovlivnit cely vyvoj. Timto si take zadam tvuj souhlas se zverejnenim.
PS3: Kdyby to nekoho urazilo, necht ponecha sve jazykove stopy v komentari (prosim neolizovat monitor), uvidime co se s tim bude dat delat :o)
úterý 15. dubna 2008
Nase plany...
Dostudovat, zacit pracovat, vdat se (ozenit se), prvni dovolena v Chorvatsku, prvni auto, vetsi byt, povyseni v praci, druhe auto, druha dovolena v Chorvatsku, prvni dite, a tak dale a tak dale....... :o))
Kazdy clovek urcite aspon trochu planuje. Stejne je to i u nas, akorat v tom rozdilu,ze nase plany se meni vetsinou ze dne na den ;o)))) (my uz jini nebudem :-) Nastesti mame v tomto oba stejnou povahu a nemame radi presne nalainovane plany napr. petiletku dopredu.
Je to pro nas dobrodruzstvi, kterym si radi zpestrujeme svuj zivot.
Nevedet, co bude zitra, kde budeme za mesic, kde budeme bydlet za 2 mesice, v jake zemi, v jakem meste, kde budeme pracovat za 1 rok. Zda se vam to silene? Nekomu to tak muze pripadat, ale to je nas momentalni zivot, ktery se nam libi a ktery mame radi. (nemame zatim zadne zavazky, tak si to muzeme dovolit).
Planu do budoucna mame velikou hromadu, ale protoze tady nechci psat neco co se nakonec vubec neuskutecni napisu vam jenom o tom jak budeme travit mesic kveten. Tento plan je uz na 99 procent jisty a uz se zrejme nezmeni. (u nas je ale mozne vsechno :-)
Protoze v puvodnim planu bylo zabalit zivot v Irsku na konci kvetna a vratit se se vsemi vecmi do Cech. Uzit si 3 mesicni dovolenou na kolech po Skandinavii a v zari se odstehovat do Svedska. Nelenila jsem a v unoru jsem si zaplatila v Cechach intenzivni 10 denni kurz Sportovni a rekondicni masaze a pote 5 denni kurz Hot stone masaz. (kurzy uz jsem chtela absolvovat loni pred odjezdem do Irska, ale nenasla jsem terminy, ktere by mi vyhovovaly)
Jelikoz ale clovek mini a zivot meni (teda tady jsme to opet zmenili my :o)) a nakonec zustavame jeste rok v Irsku (nejspise do konce brezna 2009 – ale berte to, prosim, jako hooodne predbeznou informaci :o) musela jsem resit otazku jestli kurzy absolvovat a jak to udelat s dovolenou, protoze kurzy celkem zaberou cely mesic. Nakonec jsem zkousela sefa ukecat na 2 tydny dovolene a 2 tydny neplaceneho volna. Povedly se bohuzel jenom 2 tydny dovolene, protoze kolegyne, ktera me vzdycky zastupuje jde na konci kvetna na operaci. Mam moznost tedy absolvovat pouze 10denni kurz sport. a rek. masaze, coz me trosku mrzi, ale neda se nic delat. Jsem rada, ze jsem dostala dovolenou aspon na 14 dni, protoze kurz uz jsem mela cely zaplaceny. Letenku mam koupenou na 7.5. a zpatecni na 20.5 z Prahy do Dublinu. Masersky kurz se kona v Ceske Lipe, takze celou svoji 14 denni dovolenou budu jenom v Cechach a na Moravu mi tentokrat bohuzel nevyjde cas :o((
A co bude delat moje draha polovicka?
Dlouho premyslel (asi jedno odpoledne:-), jak aktivne vyuzit svoji dovolenou, kam si zajet, jak si ji uzit....
Prisel s napadem letet do Cech, vyzvednout nase opravene kola i s brasnama (ktere mely byt puvodne nachystane pro cestu do Svedska) a po vlastni ose se dopravit zpatky do Irska.
Samotnemu by mu bylo smutno, tak oslovil nejvetsiho sportovce cele rodiny a ten po prvnim telefonatu prikyvl. Deda by si takovy vylet nemohl nechat ujjit.... a ja mu moc dekuju, protoze aspon vim, ze Rada nepojede sam a hlavne dekuju za to, ze mi sem dopravi moje kolecko.
Pojedou s plne nalozenyma brasnama, spacakama a stanem, ktery se stane cca na 14 dni jejich asi jedinou strechou nad hlavou.
Rada tedy odlita do Cech 4.5. druhy den s dedou vyzvednou kola ze servisu, dokoupi potrebne veci na cestu a pravdepodobne v utery 6.5. vyrazi smer Sumava a pak uz jenom po cyklostezkach smer Roscoff – pristav ve Francii. V Irsku by se meli vylodit bud 22. Nebo 25.5. podle toho jak na tom budou casove a proste podle toho jak se jim bude chtit...
No, radeji bych jela s nima a dovolenou si poradne uzila (kurz mam denne od 8-19 hodin – coz bude asi pekny zahul), ale masersky kurz se mi muze v budoucnu hodit a chlapi si to urcite uzijou vic sami dva bez zenske, ktera by jim furt do neceho hudrovala :o)))
Takze SPORTU ZDAR ...
A cyklistum preju slunecne pocasi, aby si to krasne uzili a v poradku a hlavne ve zdravi dorazili do cile. (budu vas cekat doma s nejakym dobrym obidkem:-)